Hvězdy a supernovy jsme dosud vždy sledovali jen na dvojrozměrných snímcích. Dnes jsme hýčkáni trojrozměrným videem.
Už 400 let uplynulo od chvíle, kdy Galileo namířil dalekohled ke hvězdám. Lidstvo si začalo zvykat na první nezřetelné fotografie vzdálených hvězd. Jak léta plynula, byli astronomové při sledování kosmu stále úspěšnější.
Netrvalo dlouho a sledovali také hvězdy, které by jinak prostým dalekohledem vidět nebyly.
Až dnes se jim ale podařilo natočit hvězdu tak, že ji vidíme trojrozměrně. To je přitom běžnou technikou nemožné.
Z naší galaxie se totiž díváme pouze z jednoho určitého směru - "do boku" hvězdy nevidíme. Nemáme ani možnost rychle se dostat do jiné části naší galaxie, Mléčné dráhy, a odtamtud z jiného úhlu onen objekt nafilmovat.
Vědci si proto museli pomoci jinak. Využili přitom takzvaného světelného echa, tedy odrazu světelných vln, které na Zemi dospěly například poté, co se odrazily od mezihvězdného prachu.
Díky tomu se astronomové "podívali" na hvězdu ze stran, v našem případě pak na supernovu, která se skrývá v oblaku prachu zbylém po objektu Cassiopeia A.
Vědci dodávají, že zachytit světelné echa po zániku vlastní supernovy je možné i po stovkách let, co už objekt přestal zářit.
Cassiopeia A je vzdálená pouhých 16 000 světelných let od Země. Svítí hlavně v oblasti rentgenového záření.
| Co je supernova |
| Termín supernova se vztahuje k několika typům hvězdných explozí, kterými vznikají extrémně jasné objekty složené z plazmatu, jejichž jasnost posléze v průběhu týdnů či měsíců opět o mnoho řádů klesá. Exploze vytváří rázovou vlnu, která se šíří do okolního prostoru, interaguje se zbytky supernovy a mezihvězdnou hmotou. Nejznámějším příkladem tohoto procesu jsou zbytky SN 1604. Exploze supernov jsou hlavním zdrojem všech prvků těžších než kyslík a u mnoha důležitých prvků zdrojem jediným. Například všechen vápník v našich kostech a všechno železo v hemoglobinu byly syntetizovány při explozi supernov před miliardami let. |
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz