Neshody vlády s prezidentem nejsou jen českou specialitou. Podobné příklady najdeme jak v sousedním Polsku, tak například ve Francii. Za spory obvykle stojí takzvaná kohabitace, tedy situace, kdy premiér s kabinetem patří do odlišného politického tábora než hlava státu.
Je rok 2008 a polský prezident Lech Kaczyński se dohaduje s premiérem Donaldem Tuskem o tom, kdo pojede na summit EU do Bruselu. Důvodem jsou nejasně vymezené kompetence v otázce zahraniční politiky a odlišné názory na ně. Nakonec zemi jedou reprezentovat oba, ale každý zvlášť.
„Vím, že ta letadlová telenovela je fascinující, ale jde o velmi vážný spor o kompetence. Dokud Ústavní soud nevydá v této věci rozhodnutí, musím se chovat tak, abych mohl pracovat,“ okomentoval tenkrát situaci tehdejší polský premiér Donald Tusk. Rok nato polský ústavní soud vydal verdikt – zahraniční politika Polska je v rukou vlády a na summitech EU zemi zastupuje premiér.
„Děje se to častěji v tom systému s přímou volbou. To se týká Česka, týká se to Polska, týká se to některých dalších zemí. A samozřejmě, děje se to v situaci, kdy v ústavě je nějakým způsobem posílená pozice prezidenta,“ vyjádřil se pro štáb TV Nova politolog Miloslav Hanáček.
Prakticky od prvního dne, kdy současný chorvatský prezident Zoran Milanović nastoupil do funkce, si jdou s premiérem Andrejem Plenkovićem po krku. Jejich spory se týkají hlavně odlišných postojů k válce na Ukrajině. Prezident Milanović na podzim 2024 zakázal chorvatským vojákům účast na cvičeních a misích NATO souvisejících s podporou Ukrajiny. Chorvatská armáda nemohla přijmout ani pozvání na letošní vojenskou přehlídku k výročí dobytí Bastily v Paříži.
„Pokud jde o Chorvatsko, jsem proti jeho účasti na přehlídce, protože se jedná o psychologickou přípravu na válku proti Rusku,“ zdůvodnil své jednání Milanović na webu prezidenta.
Prezident Milanović má sice stejně jako česká hlava státu omezené pravomoci, je ale vrchním velitelem ozbrojených sil. Na takové rozhodnutí má tedy právo.
Přestože dekret z roku 1964 jasně stanovil, že pravomoc zmáčknout takzvané jaderné tlačítko patří francouzskému prezidentovi, v 80. letech se neshody rozhořely nanovo. Stalo se tak během kohabitace levicového prezidenta a pravicového premiéra. Ten však nakonec po diskuzi s dalšími politiky uznal, že se jedná o kompetenci hlavy státu.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz