Islandská sopka v minulosti téměř vyhubila život na celém ostrově

Aktualizováno 00:12, 16. 4. 2010 15. 4. 2010, 00:00

Islandská sopka Eyjafjöll se probudila k životu. Vulkanologové se obávají co bude následovat. V minulosti na Islandu totiž byly i silnější výbuchy další sopky.

Sopka Eyjafjöll, která je skrytá v ledovci Eyjafjallajökull v předchozích jedenácti stoletích vybuchla celkem třikrát (920, 1612 a v rozmezí 12/1821 až 1/1823). Pokaždé se po ní probudila k činnosti i obávanější Katla, která patří k nejnebezpečnějším sopkám na Islandu. Její erupce byly mnohonásobně silnější.

PSALI JSME:

Na Evropu se valí sopečný prach z Islandu

Island evakuuje stovky lidí kvůli aktivní sopce

Sopka Eyajafjöll je činná už od noci z 20. na 21. března 2010. V obavách před povodní z rozpuštěného ledu bylo evakuováno šest stovek lidí z okolí sopky. Erupce nebyla silná a navíc obavy z povodní se nepotvrdily, protože k výbuchu nedošlo přímo pod ledovcem, ale v průsmyku mezi dvěma ledovci.

ČTĚTE TAKÉ:

Probuzená sopka na Islandu je novou turistickou atrakcí

Dramatický obrat zaznamenalo dění v okolí sopky v noci z 13. na 14. dubna, kdy si magma mnohem větší silou prorazilo cestu ke kráteru skrytému pod ledovcem.

Erupce přímo pod ledovcem právě spustila jökulhlaup. Tak Islanďané označují ničivou povodňovou vlnu vyvolanou nenadálým rozpuštěním velkého množství ledu.

PODÍVEJTE SE:

Povodně po erupci sopky Eyjafjöll na Islandu

Vulkanický mrak, který vystoupal do výšky 6 až 8 kilometrů se rozšiřuje nad celou Evropou a podle meteoroložky Metopressu Dagmar Honsové by se mohly jeho vlivy objevit v Česku v sobotu v ranních hodinách. "Vliv sopečného výbuchu na klima se může projevovat i déle než jeden rok po něm," řekla meteoroložka. "Sopečný prach a sulfátový aerosol vzniklý z oxidu siřičitého , pak v atmosféře odráží část přicházejícího slunečního záření, kterého pak méně dopadá na zemský povrch, a ten je tak méně zahříván," informovala Honsová.

Součástí sopečného systému ve kterém leží Eyjafjöll a Katla je i nechvalně proslulá sopka Laki, která v roce 1783 způsobila jednu z nejhorších katastrof, píše server gnosis9.net.

Erupce Eyjafjöllu nedosahuje takových rozměrů, následky by neměly být katastrofické, myslí si vulkanolog Vladislav Rapprich. "Sopečný prach v mracích zvyšuje schopnost vody srážet se do kapek a vyvolávat déšť," popsal dění v mracích Rapprich. Do Česka by se mělo podle něj dostat sopečného prachu minimálně.

Sopka vybuchla 8. června 1783. Rozžhavená láva se dostala až do vzdálenosti 88 kilometrů a zničila plochu o rozloze 570 kilometrů čtverečních. Mračna prachu vystoupala 13 kilometrů nad zemský povrch. " Kusy lávy byly vystřelovány do výšky 1,5 kilometru, mračna prachu vystoupila 13 kilometrů nad zemský povrch. Do atmosféry se uvolnilo asi 122 milionů tun oxidu siřičitého, přes 90 milionů tun kyseliny sírové a 8 milionů tun fluorovodíku," píše server. Na následky otravy a udušení zemřely desetitisíce lidí.

Fluor spálil pole i pastviny a otrávil mnoho zvířat a lidí. Po výbuchu následně přišel hladomor. Během několika měsíců zemřela čtvrtina až třetina obyvatel Islandu. Dánská vláda, která tehdy Island spravovala, dokonce uvažovala o přestěhování všech lidí z Islandu.

Oxid siřičitý z mraku se dostal i nad Evropu, ale ovlivnil život i na dalších světadílech.

Silná siřičitá mlha ztěžovala život v Evropě několik měsíců. Při západu slunce hrála obloha všema barvami. Měsíční svit měl krvavě narudlou barvu. V Evropě se nezvykle oteplilo a přišla období sucha. Následkem toho rychle vysychaly sliznice. Někteří lidé po vdechování vzduchu zamořeného oxidem siřičitým zemřeli na udušení.

V další vlně naopak přišla krutá zima. Evropu poté zasáhly kyselé deště, které poškodily lesy a menší rostliny. Průměrná teplota klesla o 1,3 stupně Celsia. Ochlazení trvalo tři roky.

tn.cz / muf