Zákeřná nemoc bere ženě tělo. Ruce jí nahrazuje manžel

Nevyléčitelně nemocné ženě odumírá svalstvo a podle prognóz už neměla být na světě. Přesto bojuje o každý den a neztrácí naději.

Smrtelnou amyotrofickou laterární sklerózou onemocněla Jarmila Marynčáková (68) z Vyšních Lhot na Frýdeckomístecku před třemi lety. Do té doby naprosto zdravá žena začala náhle pociťovat, že jí slábnou ruce, a neudrží v nich to, co dříve. Zprvu tomu nevěnovala pozornost, myslela si, že to přejde. Situace se však zhoršovala, začala tedy běhat po doktorech.

"Po několika měsících zjistili, co mi vlastně je. Byla jsem v šoku. Náhle jsem zjistila, že mi zbývá jen několik let života,“ říká Jaroslava Marynčáková a její slova potvrzuje i neuroložka z Nemocnice ve Frýdku-Místku Vladimíra Chalupová, která ji léčí.

ČTĚTE TAKÉ:

Děti by měly na jaře jíst více vitamínů

"Tato nemoc postihuje čtyři až šest pacientů na sto tisíc obyvatel. Dochází při ní k degeneraci motorických nervových buněk jednak v mozku a jednak v míše. Onemocnění přichází většinou plíživě, protože nemá žádný bolestivý podnět. Bohužel tuto chorobu nelze vyléčit, existuje pouze jediný lék, který však jen oddaluje konec pacientů, vždycky to končí smrtí, ten průběh trvá dva až tři roky,“ konstatuje Vladimíra Chalupová.

Jaroslava Marynčáková tak už vlastně přežila svou smrt, s chorobou totiž bojuje více než tři roky. „Budu bojovat dokud to půjde,“ říká odhodlaně žena, která celý život pracovala jako učitelka a ředitelka školy, teď však neudrží v ruce ani tužku, bez cizí pomoci se nenapije, nenají, neumyje, ani neobleče.

„Nemůžu vzít do ruky vůbec nic. Jsem naprosto odkázaná na manžela. On mi nahrazuje ruce,“ krčí bezmocně rameny se Jarmila Marynčáková, která však přesto nikdy neztrácí dobrou náladu.

"Ona neustále vtipkuje, je to neuvěřitelný bojovník. A mě nikdy ani na okamžik nenapadlo, že bych se o ni nepostaral,“ říká její manžel Jiří s tím, že manželku nejvíce zasáhlo, když se kvůli choroby musela vzdát učení a také malování.

"Jinak se snažím užívat si každého dne, dokud to jde. Pokud neprší, tak mým nejčastějším odpoledním programem je, že se projdu, zajdu na malé pivo. V restauraci už mě znají, dají mi brčko, vezmou si z kapsy peníze, já posedím, poklábosím,“ usmívá se Jarmila Marynčáková, která si moc dobře uvědomuje, že ji čeká neodvratný osud.

„Jakmile nemoc vyčerpá všechnu sílu z rukou, vrhne se na nohy a pak dál, takže člověk se nakonec udusí,“ říká vyrovnaně Jarmila Marynčáková, která však nikdy neztratila naději. „Třeba se ještě najde nějaký lék, třeba to ještě stihnu,“ usmívá se nezdolná žena.