Falešné přání prezidenta Klause

 

Když se ale šéfredaktorka revue RNDr. Ivana Haslingerová vrátila od syna z nemocnice, vítal ji rozčilený manžel. Sdělil jí, že dala do Fragmentů nesprávné blahopřání k narozeninám od pana prezidenta Klause panu profesoru Knížákovi a že nestačí odpovídat na příval kritiky.

 

V tu chvíli paní Haslingerová pochopila, že naletěla recesistům ze serveru Hradniparticka.cz. „Blahopřání jsem nalezla tak, že jsem do vyhledavače Googlu dala vyhledat:  "blahopřání Václava Klause Milanu Knížákovi" a tam naskočil článek Václav Klaus blahopřeje Milanu Knížákovi... a pod tímto nadpisem byl text podepsaný panem prezidentem i  s datem. Ani ve snu mne nenapadlo, že by někdo vydával přímo podepsaný text prezidentem republiky v jiném znění, než on ho vydá, pokud by jasně neoznačil, že jde o novinářskou kachnu. Nebyla tam ani zmínka o tom, že je to satira“. Haslingerová ihned falešné přání ze svých stránek stáhla.

„Milan Knížák, stejně jako já, rád čurá proti větru a za to ho mnozí nemají rádi. Významnou roli sehrál jako rektor Akademie výtvarných umění (1990–1996), kdy ta se právě v době jeho rektorování přeměňovala ve skutečně svobodnou instituci, i jako generální ředitel Národní galerie, do které vnesl zcela nový puch“, pokračují recesisté ve vymyšleném narozeninovém přání prezidenta Klause.

Haslingerová v reakci, kterou rozeslala do médií, píše:  „Uvěřila jsem tomu, že to je exaktní text, když byl podepsán panem prezidentem. Proto jsem přání přetiskla a dál nehledala jiné. Zdálo se mi navíc milé a vůbec mne nenapadlo, že by ho někdo zkresloval. Prostě mi to přišlo jako přání příteli, které nemusí být vždy smrtelně vážné, a neměla jsem nejmenší podezření, že je to podvod. Když totiž přetiskují i ty nejbulvárnější servery podepsaný článek kýmkoliv, natož hlavou státu, tak jeho text nemění.“
 

Kulturně-hospodářská revue řízená paní Haslingerovou je podle vydavatele Kulturní komise České republiky určena pro pečlivě vybranou cílovou skupinu vedoucích osobností našeho průmyslu a politiky – prezidenta republiky, jeho nejbližší spolupracovníky, senátory, poslance, ministry, finančníky, V.I.P. podnikatele a představitele jejich profesních organizací.

 

„Kéž bychom měli více Milanů Knížáků (a méně Hřebejků, Černých a Holubových) a kéž by on nevzal svých sladkých 70 let jako důvod k jakémukoli zpomalení svých aktivit – stejně jako to nevezmu za rok ani já. Naopak, už se nemohu dočkat, jak ještě více dupnu na plyn. Václav Klaus, 19. dubna 2010,“ zvolá na závěr v prezidentském podvrhu Hradní partička. Tento jediný citát z podvrhu na stránkách fragmenty.cz zůstal.

 

 

„S podobnou sprostotou, jako na tomto, do té doby pro mne neznámém serveru, jsem se dosud nesetkala. Proto mne opravdu ani ve snu nenapadlo, že by to byl podvrh. Velice se omlouvám za svou naivitu jak panu prezidentovi, tak profesoru Milanu Knížákovi. Pospíchala jsem, abych dala jak přání pana prezidenta, tak i následujíci články o tom, co pro naši kulturu profesor Knížák udělal, včas do Fragmentů, protože si pana profesora Knížáka opravdu velmi vážím. A samozřejmě pana prezidenta neméně. Ještě jednou se moc omlouvám a prosím o jediné, aby mi pan prezident, pan profesor Knížák i čtenáři uvěřili, že to opravdu nebylo míněno ve zlém úmyslu, ale jen díky tomu, že jsem naletěla na sprostotu serveru hradniparticka.cz., vysvětluje na závěr šéfredaktorka kulturně hospodářské revue Fragmenty Ivana Haslingerová.

 

Klausův thin-tank tvrdě zaútočil na server Hradní partička, odpověděli Haslingerové recesisté: „server Hradnípartička.cz byl v uplynulých hodinách vystaven nevybíravému útoku ze strany ultrakonzervativního a militantního think-tanku prezidenta ČR Václava Klause. Cílem ataku bylo silovým a zákeřným způsobem ochromit naši činnost. Mozkový trust českého prezidenta, který se soustředí kolem luxusního časopisu Fragmenty, totiž naprosto neuvěřitelným způsobem publikoval na svém webu původní text Hradní partičky, a to pirátským způsobem v jeho doslovném znění. Jednalo se konkrétně o gratulaci Václava Klause svému kamarádovi Milanu Knížákovi k jeho 70. narozeninám. Ivana Haslingerová, úderná pěst tohoto think-tanku, hned druhý den po zveřejnění inkriminovaný text ze svého webu stáhla a nahradila ho novým textem, který velmi nevybíravě uráží Hradní partičku.“

 

 

 

 

 

Milana Knížáka si mimořádně vážím. Nejsem sice žádným nekritickým či bezmezným obdivovatelem jeho postavy – je to navlas stejný typ fanatického antisportovce, jako byl nebožtík Kaczynski. Pochybuji, že si vůbec někdy vychutnal pocit ze zasmečovaného koše, vyhraného odborářského závodu Prognostického ústavu v běhu na lyžích, nebo trajektorii esa mířícího ven z tenisového kurtu. 
 
Pakliže budeme ignorovat tento významný charakterový nedostatek, je nutné se podívat na Milana Knížáka jako na největšího žijícího českého umělce. Jeho příspěvek k našemu umění se pohybuje někde mezi Antonínem Dvořákem a strýčkem Jedličkou (jenž byl mimochodem výborným tenistou a zemřel jako hrdina s raketou na antuce).


Velmi si považuji Knížákových obrazů a soch, některé se mi líbily tak, že jsem si je vystavil i doma. Miluji mnohoznačnost jeho sdělení a vizuální uhrančivost jeho děl. Umožňují každému si v nich najít to své - to, co jej osloví. Kupříkladu já v nich nacházím odpovědi na ty nejpalčivější otázky naší doby: vývoj koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, omezování svobody v Evropské unii či bezprecedentní mediální útoky směrem k ČEZu.  
 
Od 60. let je Milan Knížák nedílnou součástí nejen v oblasti výtvarného umění, ale i v hudbě, v literárním projevu a velmi významný směrem také posunul veřejnou debatu ohledně Kaplického blobu či šumavského kůrovce. Milan Knížák vždycky šel a jde i nyní svou cestou, nenechá se ovlivnit dobovou módou (nikdy nenosil tesilky) a přízní či nepřízní dobových kritiků (nebude jmenovat, ale všichni ti Justové a Rejžkové vědí, o kom mluvím), usiluje o své sebevyjádření a nutí nás, abychom k němu zaujali stanovisko my. Je to něco, co velmi obdivuji a v čem se mu snažím vyrovnat. Jak dobře, to ať posoudí jiní. Já myslím, že dost dobře.
 
Milan Knížák, stejně jako já, rád čurá proti větru a za to ho mnozí nemají rádi. Významnou roli sehrál jako rektor Akademie výtvarných umění (1990–1996), kdy ta se právě v době jeho rektorování přeměňovala ve skutečně svobodnou instituci, i jako generální ředitel Národní galerie, do které vnesl zcela nový puch. Tím proti sobě popudil řadu rádoby novátorských a zcela nesebekritických představitelů našeho výtvarného umění. Ti mu dodnes neuvěřitelně vyčítají, že nakoupil do sbírky galerie i své obrazy a že vystavuje jen jemu přikyvující umělce. No a co, my to Hradě děláme taky a funguje to. 
 
Kéž bychom měli více Milanů Knížáků (a méně Hřebejků, Černých a Holubových) a kéž by on nevzal svých sladkých 70 let jako důvod k jakémukoli zpomalení svých aktivit – stejně jako to nevezmu za rok ani já. Naopak, už se nemohu dočkat, jak ještě více dupnu na plyn.
 
Václav Klaus, 19. dubna 2010

 

ORIGINÁL NAJDETE ZDE.

 

 

 

 

 

 

 

 

Omluva panu prezidentovi a profesoru Knížákovi.

Vážení čtenáři, vrátila jsem se z nemocnice od syna a manžel mne vítal rozčilený, že jsem dala včera  do Fragmentů nesprávné blahopřání k narozeninám od pana prezidenta Klause panu profesoru Knížákovi a že nestačí odpovídat na příval kritiky. Blahopřání jsem nalezla tak, že jsem do vyhledavače Googlu dala vyhledat:  "blahopřání Václava Klause Milanu Knížákovi" a tam naskočil článek Václav Klaus blahopřeje Milanu Knížákovi... a pod tímto nadpisem byl  text podepsaný panem prezidentem i  s datem. Ani ve snu mne nenapadlo, že by někdo vydával přímo podepsaný text prezidentem republiky v jiném znění, než on ho vydá, pokud by jasně neoznačil, že jde o novinářskou kachnu. Nebyla tam ani zmínka o tom, že je to satira. Uvěřila jsem tomu, že to je exaktní text, když byl podepsán panem prezidentem.

 

Proto jsem přání přetiskla a dál nehledala jiné. Zdálo se mi navíc milé a vůbec mne nenapadlo, že by ho někdo zkresloval. Prostě mi to přišlo jako přání příteli, které nemusí být vždy smrtelně vážné, a neměla jsem nejmenší podezření, že je to podvod. Když totiž přetiskují i ty nejbulvárnější servery podepsaný článek kýmkoliv, natož hlavou státu, tak jeho text nemění. To nedělají dokonce ani politici v kampani natož média. Zneužít podpis druhého, natož pak prezidenta prostě žádná média nedělají. Něco jiného je komentář k němu, ale podpis prezidenta úmyslně takto znevážit, to opravdu předčilo vše, co jsem dosud v novinařině za 15 let zažila. 

S podobnou sprostotou, jako na tomto, do té doby pro mne neznámém serveru, jsem se dosud nesetkala. Proto mne opravdu ani ve snu nenapadlo, že by to byl podvrh. Velice se omlouvám za svou naivitu jak panu prezidentovi, tak profesoru Milanu Knížákovi. Pospíchala jsem, abych dala jak přání pana prezidenta, tak i následujíci články o tom, co pro naši kulturu profesor Knížák udělal, včas do Fragmentů, protože si pana profesora Knížáka opravdu velmi vážím. A samozřejmě pana prezidenta neméně. Ještě jednou se moc omlouvám a prosím o jediné, aby mi pan prezident, pan profesor Knížák i čtenáři uvěřili, že to opravdu nebylo míněno ve zlém úmyslu, ale jen díky tomu, že jsem naletěla na sprostotu serveru hradniparticka.cz.

 

Ivana Haslingerová, šéfredaktorka Revue Fragmenty

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

Server Hradnípartička.cz byl v uplynulých hodinách vystaven nevybíravému útoku ze strany ultrakonzervativního a militantního think-tanku prezidenta ČR Václava Klause. Cílem ataku bylo silovým a zákeřným způsobem ochromit naši činnost. Mozkový trust českého prezidenta, který se soustředí kolem luxusního časopisu Fragmety, totiž naprosto neuvěřitelným způsobem publikoval na svém webu původní text Hradní partičky, a to pirátským způsobem v jeho doslovném znění. Jednalo se konkrétně o  gratulaci Václava Klause svému kamarádovi Milanu Knížákovi k jeho 70. narozeninám.

Ivana Haslingerová, úderná pěst tohoto think-tanku, hned druhý den po zveřejnění inkriminovaný text ze svého webu stáhla a nahradila ho novým textem, který velmi nevybíravě uráží Hradní partičku.

Paní Haslingerová si v něm sype na hlavu popel a tvrdí, že text převzala v dobré víře – myslela, že se jedná o příspěvek skutečně napsaný Václavem Klausem. Podle jejích slov se jí navíc zdálo, že „prezidentovo přání bylo velmi milé a vůbec mne nenapadlo, že by ho někdo zkresloval.“ Bezpochyby se jedná o zinscenovanou provokaci mající za cíl vyrovnat si s Hradní partičkou účty za nedávný debakl dvou prezidentových poradců v pořadu Hyde Park. 

Pro příznivce spiklenecký teorií tu máme ještě jednu, málo pravděpodobnou hypotézu. Co když nám paní Haslingerová onen text (společně s montáží Klause, Knížáka a obrovského srdíčka mezi nimi) skutečně šlohla omylem? Co když ji obsah, dikce a stylistika onoho textu opravdu připomněly obsah, dikci a stylistiku textů jí adorovaného tatíčka aktuálně sedícího na českém trůně? Co když jí ta prezidentova slova, z úst Hradní partičky, skutečně zněla tak libozvučně a věrohodně, že jim nemohla odolat? To by de facto znamenalo velkou pochvalu a palec nahoru pro Hradní partičku. Která z obou verzí je pravděpodobnější, to nicméně necháme na posouzení našich laskavých čtenářů.  

 

P. S. Václav Klaus neoficiálně svou spojitost se zmíněným případem odmítnul a pouze po svém mluvčím Ochvatovi vzkázal, že paní Haslingerová si svým neuváženým činem prakticky zavřela dveře k získání zlaté plakety prezidenta republiky, kterou měla na podzim tohoto roku obdržet i se svým manželem. Na pozdní lítost, dodal Ochvat, pan prezident skutečně nemůže brát zřetel. Škoda, byť motivována jakkoliv dobrými úmysly, již byla učiněna. Je tedy dost možné, že dlouhých 20 let úporné adorace vrtošivého monarchy přijdou naprosto vniveč. Hradní partičku to samozřejmě velmi mrzí, ale tentokrát jsme v tom naprosto nevinně.