Naše planeta se řítí do velmi horkého oblaku mezihvězdného plynu o teplotě více než milion stupňů Celsia.
Podle týmu polských a amerických vědců Země rychle letí vesmírem a přesouvá se z pozice v současném takzvaném "Místním oblaku" mezihvězdného plynu (Local Cloud) do jiného nepoměrně většího útvaru, který astronomové nazývají jako "Místní bublina" (Local Bubble).
Ta právě obsahuje velmi horký mezihvězdný plyn. První zprávy o něm podal satelit IBEX vypuštěný do kosmu agenturou NASA.
Mezi Lokálním oblakem a Lokální bublinou mezihvězdného plynu je poměrně úzká hranice. Naše Sluneční soustava ji měla podle dřívějších pozorování překonat mnohem později a měla tudíž urazit několik světelných let, než by se k ní dostala.
Nová pozorování ale podle astronomů ukázala, že je tato domněnka nesprávná a že je oblast s velmi horkým mezihvězdným plynem tisíckrát blíže Zemi, než se předtím soudilo.
ČTĚTE TAKÉ:
Potíže: Voyager 2 na okraji Sluneční soustavy stárne
Mimozemšťani údajně napadli sondu Voyager 2
To znamená, že do ní Země vletí za několik stovek let, ale také třeba už počátkem příštího století.
"Ale nepanikařte," říká spoluautor studie doktor Andrzej Czechows z Vesmírného výzkumného centra při Polské akademii věd.
"Slunce často putuje mnoha různými oblaky mezihvězdného plynu během cesty galaxií," uvádí Czechows. Takové mraky mívají velmi nízkou hustotu - mnohem menší než nejlepší vakuum získané v pozemských laboratořích.
Co se tedy se Zemí a Sluneční soustavou podle vědců stane? S největší pravděpodobností se zmenší a zreformuje heliosféra, tedy obal částic obklopující Slunce. Heliosféra končí tam, kde se vyrovnává tlak slunečního větru s tlakem okolních hvězd. Zvýší se možná také kosmická radiace, která dopadá na Zemi. Ale jen velmi nepatrně, uvádí odborníci.
"Budoucí generace si nejspíš budou muset dát větší pozor při stavbě vesmírných družic a raket. Musí je učinit odolnější vůči kosmické radiaci," soudí experti z Polské akademie věd.
Pozemský život by ale událost neměla příliš ovlivnit.
| Sluneční vítr proudí všemi směry ze Slunce rychlostí několika set km.s-1 (okolo 1 milionu mil za hodinu v blízkosti Země). V určité vzdálenosti od Slunce, pravděpodobně okolo oběžné dráhy Pluta, tento nadzvukový vítr zvolna zpomaluje díky střetávání s mezihvězdnou hmotou. To způsobí náraz, vzniká terminační vlna, a rychlost částic klesá na podzvukovou (vizte též akustický třesk). Částice mění směr a stávají se součástí mezihvězdného toku hmoty, což vytvoří Slunci heliosférický ohon podobný takovému jaký mají komety, uvádí česká mutace serveru wikipedia. |
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz