Hjalmar Schacht - dodnes kontroverzní "Hitlerův bankéř"

Měl pověst finančního génia, který po první světové válce nastartoval skomírající německou ekonomiku, zkrotil hyperinflaci a stabilizoval státní finance.

Hjalmar Schacht by si nejspíš zasloužil obdiv, nebýt toho, že svůj um vložil do služeb Adolfa Hitlera. Od smrti dvojnásobného prezidenta Říšské banky a ministra hospodářství Hjalmara Schachta ve čtvrtek uplyne 40 let.

Bankéř Horace Greeley Hjalmar Schacht, v jehož jméně se odrážejí jak dánské kořeny jeho matky, tak i dlouholetý pobyt obou rodičů ve Spojených státech, si získal renomé na podzim roku 1923. Coby říšský komisař pro měnu se tehdy podílel na projektu rentové marky, která nahradila inflací zcela znehodnocenou měnu.

Paradoxem je, že ačkoliv Schacht byl odpůrcem této operace, sláva ze zavedení stabilní rentové marky padla na jeho hlavu. I díky tomu byl tento upjatě působící muž s vysokým naškrobeným límcem v prosinci 1923 jmenován do čela národní banky, kde setrval následujících sedm let.

První setkání s Hitlerem

V lednu 1931 se Schacht poprvé setkal s Hitlerem, který na něj udělal příznivý dojem. "V tomto Hitlerovi vězí strhující elán, silná vůle, která se nezdržuje teoretickými úvahami, ale hodlá je proměnit v praktické skutky," liboval si Schacht, jenž byl stejně jako mnozí další Němci rozčarován nestabilními politickými poměry Výmarské republiky. Schacht se rozhodl s vůdcem nacistů spolupracovat a díky svým kontaktům mu otevřel dveře do salonů tradičních konzervativních kruhů a zajistil mu přístup k představitelům německého průmyslu.

"Nacisté neumějí vládnout, ale já mohu vládnout jejich prostřednictvím," nechal se Schacht slyšet v roce 1931. Poté, co se o dva roky později nacisté chopili moci, jmenoval Hitler sebevědomého bankéře podruhé prezidentem Říšské banky a nadto i ministrem hospodářství a zplnomocněncem pro válečné hospodářství.

Nebyl nacistou, ale před soud musel

Přestože nikdy nebyl členem NSDAP a většinou nacistických pohlavárů pohrdal pro jejich nevzdělanost, získal Schacht prakticky neomezenou vládu nad německou ekonomikou. Pomocí systému státem garantovaných směnek nastartoval německé hospodářství, zajistil stabilitu měny a v neposlední řadě měl zásadní podíl na odstranění nezaměstnanosti. Státní peníze však nešly jen do projektů typu výstavby dálnic; nemalá část jich skončila v programu znovuvyzbrojení Německa.

"Hitler hospodářství vůbec nerozuměl. Dokud jsem se staral, aby byla obchodní bilance v pořádku, a obstarával jsem potřebné devizy, nezajímal se o to, jak jsem to dokázal," tvrdil Schacht. V polovině třicátých let se nicméně mezi ním a Hitlerem začaly objevovat rozpory. Vůdce chtěl peníze na zbrojení ber kde ber. Schacht ale odmítal upřednostňovat ideologické argumenty před ekonomickými a varoval Vůdce před zadlužováním Německa.
V roce 1936 předal nespokojený Hitler část Schachtových kompetencí Herrmanu Göringovi. Schacht se pak sám vzdal funkce ministra hospodářství a v roce 1939 byl sesazen z čela Říšské banky. Zůstala mu tak jen čistě titulární funkce ministra bez portfeje. V červenci 1944 byl zatčen gestapem a až do konce války zadržován v koncentračních táborech kvůli podezření, že věděl o plánovaném atentátu na Hitlera.

Nevinnen?

Po válce byl Schacht postaven před Norimberský tribunál, kde se zodpovídal ze zločinů proti míru. Svou roli při vyzbrojování Německa hájil Schacht tvrzením, že chtěl své zemi zajistit rovnoprávné postavení s ostatním evropskými státy, aniž prý tušil, že Hitler plánuje útočnou válku. Zároveň tvrdil, že do vlády s nacisty vstoupil proto, aby se podílel na úsilí "zavést Hitlerův režim do klidnějších, jasnějších vod".

Pro řadu lidí byly podobné výroky důkazem Schachtova cynismu, nebo přinejmenším neschopnosti reflektovat své chyby. Tribunál nicméně rozhodl, že z právního hlediska je Schacht nevinen.
Po osvobozujícím verdiktu si Schacht v Německu založil vlastní bankovní dům a působil také jako poradce v řadě rozvojových zemí. Zemřel 3. června 1970 v Mnichově ve věku 93 let.