Boje v mrtvém Brestu připomínaly peklo

Zdroj: oficiální zdroj

Když na konci června 1941 napadlo Hitlerovo Německo Sovětský svaz, byl jedním z nejdůležitějších cílů Brest.

První útok na mocnou pevnost provedli Němci 22. června – hned za úsvitu na Brest vyklopila svůj smrtící náklad letadla Luftwaffe. Pak následovala pěchota. Němci měli převahu deset na jednoho, takže ani kvalitní opevnění nemohlo porážce zabránit. Sovětští vojáci ale měli něco navíc – až sebevražednou odvahu.

Obránci podle všech dochovaných svědectví nikdy nemluvili o porážce. Věřili, že mocná Rudá armáda jim brzy přijde na pomoc. Nemohli tehdy ještě tušit, jak drtivou ofenzívu Německo na SSSR vrhlo. Sovětští vojáci se bránili velmi úporně a úspěšně odráželi všechny německé útoky. Po týdnu neúspěšných stečí proto Němci museli přivézt těžká obléhací děla, jimiž ničily pevné, ale poněkud obstarožní hradby Brestu. Kromě granátů do pevnosti dopadaly také kontejnery se slzným plynem a barely mazutu a ropy, které působily rozsáhlé požáry.

Neprojdou!

Stejného dne předložili Němci obráncům ultimátum: vzdejte se, nebo všichni zemřete. Velitel pevnosti, major Gavrilov, se poradil s podřízenými – nenašel se nikdo, kdo by se chtěl vzdát. Němci na odmítnutí zareagovali mohutným leteckým bombardováním, které proměnilo většinu pevnosti v trosky. Pak do útrob Brestu vtrhnula německá pěchota, která zajmula stovky obránců.

Útočníci však netušili, že hluboko pod zemí, v kobkách, sklepech a temných chodbách, se pořád ještě ukrývají zbytky obránců – včetně velitele Gavrilova. Ten zůstal sám, jen s jediným vojákem, v izolované místnosti pod náspem. Zůstal tam několik dní, než se odvážil vylézt ven. Velmi rychle se přesvědčil, že Němci jsou ještě pořád v pevnosti. A stejně tak v ní zůstalo pár dalších Rusů – Gavrilov rychle našel 12 sovětských vojáků nejrůznějších národností.

Hrdina Gavrilov

Ani se nepokoušeli bojovat, pod úkrytem noci se pokusili prchnout. Marně, Němci pečlivě hlídali. Sovětští vojáci proto začali podnikat útoky na osamocené německé hlídky. Po několika dnech však jednotka padla do pasti – přestřelku přežil jen nesmrtelný Gavrilov a další dva muži. Honičku podzemními chodbami však už Gavrilovi muži nezvládli, velitel zůstal sám. Ani to ale neznamenalo jeho konec. Stájemi se proplížil do místnosti, kde se kladoval hnůj. Do něj se zavrtal a po tři dny ho využíval jako úkryt.

Celou dobu, co se skrýval v hnoji, nic nejedl, teprve když se dostal ven, mrhl se hladově na píci pro koně. Ještě týden se mu dařilo bojovat, ale pak zkolaboval – nedostatek potravin ho připravil o pozornost a Němci ho zaskočili ve slepé uličce. Pjotr Gavrilov však nezemřel; v pevnosti dokázal přežít 32 dní a Němci to uměli ocenit. Těžce zraněného muže ošetřili a uzdravili. Zbytek války, dlouhé čtyři roky, strávil Gavrilov v německém zajetí.

Ani Gavrilov však nebyl posledním obhájcem Brestu. Existují přesvědčivé důkazy, že se po pevnosti několik měsíců po jejím pádu pohyboval další sovětský voják. Jeho jméno nikdo nezná, ale údajně útočil na skupinky německých vojáků, čmáral na zdi trosek protiněmecká hesla a všemi způsoby znepříjemňoval dobyvatelům život. Poslední zmínky o zabijákovi z tunelů, jak mu Němci přezdívali, mizí v dubnu 1942 – neuvěřitelných 10 měsíců po invazi…