Věže na krajích Karlova mostu lákají k návštěvě

Zdroj: Oficiální zdroj

Dnešní putování nás zavede do centra hlavního města Prahy. Na Karlův most, jehož oba konce jsou ohraničeny věžemi...

Karlův most je ohraničem dvěma věžemi. Spoustě lidí se pletou, ale obě jsou nádherné.

Malostranská mostecká věž
 

Věž na západním konci mostu je v podstatě soustavou dvou věží odlišného vzhledu, původu i velikosti. Menší z věží byla postavena již v románském slohu, byla součástí prvního pražského kamenného Juditina mostu z 1. poloviny 12. století, je však starší. První zmínky o ní pocházejí až z roku 1249.

Druhá, vyšší věž, začala vznikat se stavbou Karlova mostu roku 1357 podle vzoru Staroměstské mostecké věže z protilehlého břehu, ovšem byla dokončena až o století později za vlády Jiřího z Poděbrad, stále bez plánované sochařské výzdoby. Obě věže spojuje brána s cimbuřím z počátku 15. století. Zdobena je znaky zemí Václava IV. Věže s bránou byly rovněž součástí městského opevnění, ovšem nebyly tolik poničeny za Třicetileté války jako věž na druhém břehu, neboť Švédové ji získali bez většího odporu.

Menší, tzv. Juditina věž, sloužila od začátku 15. století jako těžký žalář a svojí funkci si udržela další dvě stovky let. Od roku 1591 až do roku 1784, kdy byla sloučena pražská města, sídlil ve věži celní úřad. Vchod do věže je z chodby domu čp. 56, v níž sídlil úřad mostu Pražského a solní úřad císařský. Ve stejném roce, kdy byla ve věži zřízena celnice, prošla věž i renesančními úpravami. Z této přestavby se dochovaly ozdobné štíty, zbytky rustikované omítky, tvar oken a portálu. Ve sklepení věže je dochován významný soubor rytin z poloviny 13. století, které zachycují lidské postavy, zvířata a zbraně, osmicípou hvězdu a několik šlechtických erbů.

Vyšší z věží je nejmladší částí celého Karlova mostu, nepočítáme-li samozřejmě rekonstrukce po velké povodni v 18. století. Věž byla využívána především jako sklad a vzhledem ke své dispozici také jako hláska, tedy podobně jako věže u sv. Mikuláše nebo na Staroměstském náměstí.Ochoz je umístěn ve výšce šestadvaceti metrů, výška věže bez ozdobných prvků je pětačtyřicet metrů. Obě věže prošly v letech 1879 - 83 rekonstrukcí pod vedením Josefa Mockera..

Časová osa
1249 – první písemná zmínka o tzv. Juditině věži na Malé Straně
1357 – položeny základy věže i Karlova mostu Karlem IV.
1411 – přibližně toho roku byla zbudována nová brána mezi věžemi a uvedeno do provozu vězení
1591 – v Juditině věži vzniká celnice, probíhají renesanční úpravy
1784 – Karlův most poničen velkou povodní
1841 – v Praze postaven 2. most, do té doby Karlův most jedinou pevnou spojnicí přes Vlatvu

O tradici antického Říma

V Juditině věži je uložen vzácný pozdně románský opukový reliéf, který zachycuje předání královského úřadu druhému českému králi Vladislavovi římským císařem Friedrichem Barbarossou. Z precizního zpracování reliéfu je zřejmá inspirace antickým uměním. Reliéf je tak prvním dokladem vztahu českého umění k antické tradici.

Staroměstská mostecká věž

Vrcholně gotická věž z dílny význačného stavitele Petra Parléře je jednou z nejkrásnějších ukázek gotické architektury v Evropě. Základy pískovcové věže byly položeny společně se základy Karlova mostu, její stavba byla dokončena až roku 1380. Je koncipována jako obranná věž, zároveň však s vysokou estetickou hodnotou a unikátní sochařskou výzdobou jako součást královské cesty.

Jakožto strážce Starého Města byla významně poškozena roku 1648, na sklonku Třicetileté války, kdy se švédská armáda pokoušela probít přes Karlův most. Tehdy byla brána ostřelována z děla, čímž došlo ke zničení nemalé části sochařské výzdoby, zejména soch Karla IV., jeho čtvrté ženy Elišky Pomořanské a Panny Marie. K dalšímu poškození věže došlo za revolučních nepokojů roku 1848, k nutné rekonstrukci se přistoupilo o třicet let později.

Zdroj: Oficiální zdroj

Osudu západní stěny věže naštěstí unikla stěna východní, které dominují unikátní portrétní sochy císaře Karla IV. a krále Václava IV., nad nimiž bdí sv. Vít. O patro výš jsou umístěny sochy sv. Zikmunda, patrona Lucemburska a sv. Vojtěcha, patrona Čech. U nohou mají světci plastiku lva, který shlíží z věže dolů. Tím se dostáváme k hluboké symbolice věže, na kterou Karel IV. kladl velký důraz. V den svátku sv. Víta (15.6.) dochází k symbolickému jevu, kdy stín hlavy lva dopadne na štít s vyobrazením orlice, který je umístěn pod ním. Symbolicky je tak stvrzeno spojení Čech s Moravou. Stejně tak umístění jiných soch, jejich počet i počet zdobných prvků má skrytý význam související s astrologií.

V prvním patře věže bývala strážnice, druhé patro sloužilo jako vězení pro dlužníky z bohatých rodin, obvykle šlo o nezvedné synky, jejichž otcové za ně odmítli platit dluhy. Interiéry jsou výsledkem rekonstrukce v 70. letech 19. století, včetně novogotických trámových stropů, která byla prováděna architektem Josefem Mockerem. Za zmínku stojí rovněž záhadná soška tzv. Věžníka z poloviny 15. století, umístěná na sloupu na konci schodiště.

Časová osa
1357 – položeny základy věže i Karlova mostu Karlem IV.
1380 – dokončení věže za vlády Václava IV.
1621 – na věži vystaveny hlavy 27 českých pánů po porážce stavovského povstání
1648 – Staroměstská mostecká věž poničena střelbou ze švédského děla při dobývání Starého Města
1784 – Karlův most poničen velkou povodní
1841 – v Praze postaven 2. most, do té doby Karlův most jedinou pevnou spojnicí přes Vlatvu
1848 – v tomto revolučním roce došlo k dalšímu poškození věže, zejména střelbou
2006 – veškeré sochy na věži nahrazeny pískovcovými replikami

Zajímavosti
technické údaje věže:
výška: 47 m
počet schodů: 138
výška nárožních věžiček: 64 m
šířka brány: 8 m

Vesele i vážně u Karlova mostu

Po dokončení byla věž chráněna nejen silou svých zdí, ale také nekonečnou magickou formulí, která stavbu ochraňovala proti démonům. Četla z obou stran stejně: „Signa te, signa, temere me tangis et angis.“ V podstatě šlo o obvyklou magickou ochranu stavby, která byla použita i v mnoha jiných příkladech. Obdobou toho bylo zazdění mrtvé kočky do základů.

Na nárožích věže, ve výšce zhruba dvou metrů, jsou umístěny satyrické sošky; vlevo jeptiška v hábitu s mužem, který jí sahá pod sukni a vpravo muž ohmatávající ňadra ženy.

Bohužel, věž byla svědkem i smutných okamžiků. Roku 1621 tu byly vystaveny setnuté hlavy sedmadvaceti popravených českých pánů. Sejmuty byly až po deseti letech, tajně a na neznámém místě pohřbeny. Dosud nebyly nalezeny.