Ruští kamikadze dostávali za smrt metály

Slovo kamikadze si nejčastěji spojujeme s Japonskem. Přitom ruští piloti s touto tradicí začali a také v ní měli nejvíc úspěchů.

Když Německo zahájilo v červnu 1941 útok Sovětský svaz, nemělo rudé letectvo proti Luftwaffe moc šancí. Muselo si pomáhat i velmi netradičními triky – například taranem.

O co se jedná? Když sovětským pilotům došla munice, snažili se do nepřátelského letadla vší silou narazit – nedbali přitom, že zřejmě zahynou i oni sami… Hned v den zahájení invaze narazilo do letounů Luftwaffe šest ruských pilotů. Považovali sice taran za poslední prostředek, ale když ho bylo třeba použít, nebáli se.

Ostatně nezbývalo jim nic jiného; německá letadla byla na vyšší technické úrovni, němečtí piloti byli díky bojům o Polsko značně zkušenější a také sehranější. Ruským pilotům zbývala jen sebevražedná odvaha a pohrdání smrtí… Zemřít, ale zabít přitom nepřítele, který mohl bombami zničit celou vesnici, to se pokládala za dobrý obchod.

Velení pro taranování dokonce vymyslelo předpisy. Piloti ho měli použít, pokud se jim zasekly kulomety, předčasně jim došla munice, anebo se nepřítel snažil zaútočit na “důležitý státní objekt. Armáda však nechtěla, aby piloti při taranech umírali. Velitelé varovali před čelními srážkami, kde byla šance přežít minimální, zato doporučovali útoky zezadu.

Jak se dělá taran

Nejjistějším způsobem, dá-li se o něčem takovém vůbec mluvit, bylo přiblížit se zezadu k nepříteli a vrtulí mu utrhnout ocasní plochu nebo usekl křídlo. Druhý často používaný způsob spočíval v útoku shora – sovětská stíhačka se pokusila narazit do německého letounu tak, aby rozdrtila podvozkem kabinu s pilotem. V obou případech však hrozila smrt i útočícímu pilotovi, jeho poškozený letoun se často buď nedal ovládat, anebo se s ním nedalo přistát. V armádním manuálu zabral popis tarasování dlouhé čtyři strany.

Němci se brzy naučili sebevražedných ruských pilotů bát a přizpůsobili jim svou taktiku. Začali být mnohem obezřetnějšími, což pochopitelně ruské obraně jen vyhovovalo.

Esa kamikadze

Je těžké říci, kolikrát sovětští piloti sebevražedný útok taranem použili. Ví se však, že celkem 17 pilotů ho provedlo dvakrát, jeden třikrát a jistý Boris Kovzan dokonce čtyřikrát. Všechny tyto útoky směřovaly na bombardéry – ví se pouze o jediném úspěšném tarasování stíhačky, a to provedla žena, Jekatěrina Zelenkova.

Dějiny taranu

Tarasování nepřátelských letadel sice nejvíc kvetlo za II. Světové války, ale historici tvrdí, že k několika případům došlo už v prvním celosvětovém konfliktu. A podle všeho i tehdy za ním stáli Rusové. Prý ho provedl pilot Pjotr Něstěrov, který se v září 1914 úmyslně srazil s německým letounem. Při útoku však zahynul.

Rudá armáda oficiálně útok taranem zakázala až v polovině roku 1944, ale zřejmě existovaly směrnice, které ho umožňovaly i později. Například roku 1960, kdy sovětské radary zaznamenaly nad Sibiří americký špionážní letoun U-2, dostal ruský pilot rozkaz, aby se s vetřelcem střetl taranem. Naštěstí se mu to nepodařilo a amerického vetřelce musela zničit až řízená raketa…