TEST Škoda Octavia: s dvanáctistovkou to jede

Zdroj: Jan Čech

Představte si, že Škodovka nasadila do octavie čtyřválec o objemu 1,2 litru. Může něco tak malého rozhýbat něco tak velkého?

Mladoboleslavskou automobilku jsme požádali o zapůjčení Škody Octavia s nejmenším motorem. Nejmenší neznamená zastaralou čtrnáctistovku, ale nejmodernejší dvanáctistovku. Už nyní slyšíme, jak lidé tlučou hlavou do stolu a naříkají – „hátépéčko v oktávce. To snad ne!“. Jenže šetřete svá čela, tohle není ten neblaze proslulý tříválec 1.2 HTP, ale čtyřválec 1.2 TSI.

Letem světem

Představovat po vzhledové či prostorové stránce octavii je nošením dříví do lesa. Takže jen letem světem polétneme karoserii i interiér. Podle nás je model Octavia velmi povedené auto, které i na menším rozvoru (vždyť je to konkurent VW Golf) nabízí tolik prostoru pro cestující a především zavazadla, jako žádné jiné auto. Škoda faceliftu, který sice přidal vozu na vážnosti, ale mnohým (včetně nás) připadá tak trochu korejský. Obločky na světlech si mohli designéři odpustit.

Interiér je strohý, ale kvalitní, funkční a především prostorný. Zavazadelník i v liftbacku je gigantický a už předfaceliftovaná generace nás při stěhování přesvědčila, že to je skoro náklaďák.

Hlavě turbo

Takže se pojďme podívat na motor. Jde o čtyřválec o objemu 1,2 litru s přeplňováním turbodmychadlem. My jej zkoušeli už v modelu Yeti, takže nás zajímalo, jestli jeho 77 kW stačí i na Octavii.

Zobrazit všechny fotky (9)

Už po nastartování motor překvapí tím, že není slyšet. To není vibrato tříválce nebo chrochtání nafťáků. Tiché a neslyšné bzučení studeného motoru je fantastické, stejně jako jeho chod ve vyšších otáčkách. Po zahřátí (u turbodmychadla je třeba dbát na správnou teplotu oleje, aby po pár tisících kilometrech turbo neodešlo do věčných lovišť) pak zkoušíme, co dokáže motor s autem na silnicích.

Popravdě řečeno, dokáže všechno. Je jasné, že plně naložené auto není s agregátem moc dynamické a v Klíčovském kopci jsme si dlouho rozmýšleli, jestli kamion předjet, ale ochotné turbo tlačilo vzduch do válců a nakonec se dobrá věc podařila a tříčlenná mužská posádka nad fyzikou zvítězila.

Bacha na velké boty

Samozřejmě, že motor je třeba brát jako přeplňovaný. Takže pokud mu šlápnete na krk, spotřeba vyletí vysoko... vysoko... a ještě výš. Čítač okamžité spotřeby je zaseklý kolem třicítky a vír v nádrži je téměř slyšet. Spotřeba přes deset litrů při těžké noze nebo vysokých kopcích s plným naložením, není ničím neobvyklým.

Rozumná jízda pak ale dá za odměnu kombinovanou spotřebu kolem 5,7 litrů na 100 km. A to byla i naše spotřeba během celého testu, kdy jsme s autem dělali „psí kusy“. Snažili se ho utahat v kopcích, naložili jsme do něj co se dalo, snažili se jet economyrun i rychlostní dálniční zkoušku...

Po vrácení auta továrně musíme oznámit všem čtenářům: tohle je fantastický motor, který si s octavií nejenže poradí, ale je určitě mnohem lepší než stará čtrnáctistovka nebo nedej bože i dýchavičná šestnáctistovka. Nemá slabinu co do výkonu, který využijete v mezích českých předpisů. Jet s ním do Ženevy sice nedoporučujeme, ale na pendlování Praha-Brno klidně stačí. Vždyť má dokonce šestikvalt, který sníží otáčky na minimum.

Typický řidič auta:
Tohle auto je ideální vůz do rodiny i do práce. Nejvíc šancí u něj vidíme ve flotilových prodejích. Takže za volantem bude sedět muž, který v rámci firmy převáží katalogy, do kufru se mu vejde neskutečný náklad i s rudlíkem a občas si auto půjčí i na svojí dovolenou.

Klady a zápory:
Přednosti motoru vidíme v tichém a kultivovaném chodu, dostatečné síle i na octavii, dostatečném rozsahu otáček i příjemné šestistupňové převodovce. Nedostatek je ve vyšší spotřebě. Ta naskočí hned, jen co se prudčeji opřete do pedálu.