Zpravodajství

Výstava My jsme to nevzdali je k vidění v Ústí nad Labem

Na ústeckém Mírovém náměstí je k vidění největší venkovní výstava v historii města. Jmenuje se "My jsme to nevzdali aneb Příběhy 20. století".

Autory výstavy jsou novináři z organizace Post Bellum a historikové z Ústavu pro studium totalitních režimů. Touto expozicí chtějí připomenout kromě jiného 72. výročí Mnichovské zrady ze září v roce 1938.

"Výstava je instalována na 104 velkých panelech a jsou to skutečné příběhy konkrétních lidí. Jsou tam portréty válečných veteránů, protinacistických i protikomunistických odbojářů, lidí kteří prošli nějakými lágry, disidentů, studentů ze 17. listopadu ale třeba také portéry členů Státní bezpečnosti. Tahle výstava vznikala skoro 10. let," představil téma výstavy její organizátor Mikuláš Kroupa.

Sdružení Post Bellum shromáždilo za těch deset let zhruba 1300 výpovědí těchto lidí a právě z jejich vyprávění vznikla tahle výstava.

My to nevzdali

Mikuláš Kroupa také vysvětlil, proč se rozhodli použít název „My to nevzdali“. "Je to příznačný název pro ty, kteří se režimu postavili, byť i jen skrytě. Český národ totiž není zvyklý se chlubit svými hrdiny a vlastně je pořádně ani nezná, tahle výstava jim představí hluboké lidské příběhy těch, kteří se nedali zastrašit a bojovali za svobodu,“ říká Kroupa.

Také ústečtí rodáci mají na panelech své místo

Autoři výstavy připomínají tragické osudy ústeckých rodáků, třeba Otty Hanzlíka, někdejšího stíhače 312. perutě RAF a protinacistického odbojáře, později politického vězně Františka Zajíčka.

Na zahájení výstavy se přišel podívat dnes už skoro devadesátiletý bývalý chirurg Zdeněk Čermák. V devatenácti letech ho gestapo společně se spolužáky odvezlo do Terezína.

"To jsme takhle jednou přišli do školy a někde se tam objevily letáky, které byly protiněmecké. Tak nás odvezli do Terezína, dostali jsme se na celu číslo 9. Žili jsme tam v absolutní nejistotě, jestli se s náma něco stane nebo nestane. Užili jsme si tam dost hladu, nejtěžší bylo přežít tu psychickou nejistotu a to ponížení. Nic jste nesměli, ráno se rozsvítilo a to znamenalo, že se vstává a večer se zhaslo a šlo se spát. Bylo to strašné,“ vypráví Čermák.

"Jediné co mě drželo bylo to, že jsem byl z obou stran sirotek, žil jsem u cizích lidí a tak sem od malička byl zvyklý prát se sám za sebe,“ vypráví Zdeněk Čermák. „A jak já jsem to nevzdal? Sabotoval jsem co se dalo, ale vždycky sám, protože když to děláte ve skupině, tak vždycky někdo povolí,“ směje se starý pán.

Tuto ojedinělou výstavu budou mít ústečané možnost vidět na Mírovém náměstí a v přilehlém atriu do konce září.

Daniela Pilařová
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Důležité Události

Píše se na Deník.cz