Pytlíky na zvracení vymysleli britští výsadkáři

Zdroj: oficiální zdroj

I tak běžná věc jako jsou pytlíky na zvracení má velmi zajímavou historii.

Dnes je najdeme v každém letadle, vždy v kapse sedadle před vámi. Ještě na začátku II. světové války si o nich letci mohli nechat jen zdát…

TIP: Na adrese www.airsicknessbags.com najdete virtuální muzeum blinkacích pytlíků. Jsou v něm fotografie většiny používaných vůrobků tohoto druhu.

Za první světové války s tím velké problémy nebyly, ale o konflikt později už dosahoval letouny větší rychlosti. A přímo úměrně k rychlosti pohybu trpěli lidé na jejich palubách. Parašutisté vysazovaní na nepřátelské území často přistávali potřísnění zvratky – lidský žaludek není stavěný na tak velké přetížení.

Technika i hygiena

Působilo to nejen problémy hygienického rázu, ale také strategické a technické. Vojáci přistávali pokrytí zvratky a v tomto stavu se jim pochopitelně hůř bojovalo; trpěla však také jejich výzbroj a výstroj. Letouny pokryté stopami po nevolnosti se musely čistit, protože odporným pachem plný prostor vyvolával dávivé reakce dalších parašutistů. Obyčejná nevolnost tedy značně komplikovala složité logistické operace a narušovala plynulý průběh akcí.

Proto se v roce 1944 rozhodlo RAF (Royal Air Force), že zavede do výsadkářských letadel speciální papírové pytlíky z pevné hmoty. Vývoj trval několik měsíců, ale v létě už měli parašutisté k dispozici kvalitní pytlíky z pevného materiálu. Díky nim pak mohli seskočit a zemřít v dokonale čisté uniformě…

Zdroj: oficiální zdroj

První pytlíky byly vyráběné z voskovaného papíru, případně kartonu. Až roku 1949 vznikl revoluční papírový pytlík s plastovými částmi. Vynalezl ho Gilmore Schjeldahl pro aerolinky Northwest Orient Airlines. Postupně se tento vynález rozšířil i do komerčních letadel, na palubu lodí a komerčních i vojenských vznášedel. Dnes jen málokoho napadne, že vlastně používáme vojenský vynález…