Vášeň jménem flamenco - cesta za tancem vášně

Není možné nemilovat flamenco – i já jsem v Čechách chodila hned do několika kursů. A nyní jsem vyrazila za flamenkovými božstvy – do nejslavnější madridské školy a za proslulými tanečníky z nejznámějších klubů.

Muž s olivovou pletí a dlouhými tmavými vlasy hladí svou kytaru. Něžně z ní loudí pomalé teskné zvuky. Světlovlasý pořízek vedle něj párkrát zatleská, kytarista zrychlí rytmus a předává mu štafetu.

Špinavý blonďák spustí vysokých hlasem táhlou píseň v andaluském dialektu. Oči má zavřené, výšky v hlase střídají hloubky, píseň o lásce se mění v zuřivou vyčítavost a pak přechází do smíření. To vše je ovšem pořád jenom předehra...
Ruka s dlouhými prsty ladně odkryje závěs oddělující zákulisí od pódia. Na scénu vchází vysoká štíhlá žena s tmavými vlasy v copu. Klopí oči. Dívá se na dlouhou červenou sukni s volány sahající jí dolů až po kotníky a nahoře až po prsa.

Pomalinku začne kroužit zápěstími a její prsty vytvářejí překrásné obrazce. Zvedá ruce a v tu chvíli je v nich nezměrná až dramatická vášeň.

Extáze na parketu

Kytarista zrychluje tempo, dívka se zhoupne v bocích a najednou se ozve step. Vykasá si sukni, objeví se zašněrované boty s pevnými podpatky a začne se dít něco zázračného: v šíleném tempu dupe, zvedá sukně, ruce, otáčí se...

Ale především se každou vteřinu mění výraz v jejím obličeji. Chvíli se až extaticky usmívá jako při orgasmu, jindy jej křiví, že je až hrůza se na ni podívat. Při rychlých otočkách a dramatických pohybech za sebou nechává čáry potu. Sál ovládne pocit extáze, někteří lidé oněmí s vytřeštěnýma očima, jiní tleskají a podupují s ní.

Z ničeho nic se ale v obličeji tanečnice objeví totální vyčerpání a naprosto nečekaně zprudka všechny ty divoké kreace zastaví. Poslední dup, poslední otočení prsty, poslední zvuk kytary. Na těch několik minut však nechala diváky nahlédnout do svého nitra, které žilo jedním z příběhů flamenka.

Nikdy nevím, co dělám

Klub Casa Patas v Madridu je svědkem toho, jak si ten nejvášnivější tanec na celém světě podmaňuje každou noc desítky a desítky nových lidí. Flamenco je považováno za španělské zlato - takové, které by dnes bylo tou nejlepší investicí.

"Všichni ho chtějí umět. Učila jsem v Buenos Aires i na Tchaj-w anu. Každý chce na chvíli zažít ten pocit euforie, kdy tančíte a přitom vůbec nevíte, co děláte, neovládáte svou mysl, jen chcete jet pořád dál a dál,“ říká slavná tanečnice Carmen Rivas la Talegona.

Vystupuje a učí flamenco už sedmnáct let po celé zeměkouli, ale základnu má právě v tomto madridském klubu, kde je jedna z nejlepších flamenkových škol.

Na její další hodinu přichází pět žákyň. Všechny jsou nádherné: vysoké, štíhlé, s dlouhými vlnitými vlasy – přesně jako jejich učitelka. Oblečené jsou ležérně a pohodlně: na sobě mají dlouhé barevné sukně nebo i kalhoty, ovšem každá z tašky vytahuje velice něžně své boty. Každé jsou jiného tvaru, jiné barvy, ovšem všechny jsou kožené, mají dřevěné podpatky a v nich i ve špičce mají jemně vkovány hřebíčky, aby jim to dobře dupalo.

Flamenco jako terapie

Postaví se před zrcadla v maličkém krcálku plném černobílých fotografií slavných tanečnic. Carmen začne tleskat, luskat prsty, sem tam mlaskne a dívky se rozjedou. Krouží zápěstími jako včerejší tanečnice, zdvíhají ruce nad hlavu, dupou jako o život, ve tvářích se jim střídá nevídaná škála výrazů… a přitom všem se drží tak vzpřímeně, tak hrdě, tak sebejistě.

"To je to, co ženy k flamenku táhne. Většina pohybů v něm je naprosto přirozená, ovšem my dnes máme všechny možné civilizační nešvary a narovnat se je tak těžké. Už jsme zapomněli, jak vypnout hruď dopředu, jak zvednout hlavu, být hrdé na to, že jsme ženy, že já jsem já. Díky těmto pohybům se osvobodíte, odvážete se, prožijete si všechny emoce, které jste třeba i celá léta skrývaly v sobě. A navždy získáte grácii a pocit spokojenosti se svým životem – ono vás totiž flamenco mnohdy i v něm nasměruje úplně jinam - do toho, v čem budete úspěšné,“ usmívá se Carmen Rivas la Talegona.

Pro ty rytmy jsem opustila vše

Její žákyně souhlasně přikyvují. Snad nejlepším příkladem jejích slov je Izraelka Mihal. „Viděla jsem Carmen tančit u nás doma, a tak mě to zasáhlo, že jsem opustila přátele i rodinu a vyrazila do Madridu učit se k ní.“ Každý den trénuje až pět hodin a po večerech vystupuje rovněž z Casa Patas.

Naučit se dobře flamenco ovšem není nijak jednoduché. A na rovinu: není prý pro každého. Existuje mnoho jeho stylů, a zatímco v Česku se nejčastěji vyučuje jeho jednodušší verze zvaná Sevillana. Kdo se chce flamenkem zabývat vážně, může vyrazit do španělských škol.

"Když sem cizinec přijede, je nutné, aby mluvil španělsky a pochopil rozsah flamenkové kultury se vším všudy: především obsah textů a příběhů písní. Základem flamenka je zpěv, tanec přišel později – a i to byly nejprve jen pohyby rukou. Dupy, kastaněty… to vše se přidalo teprve nedávno. Flamenkové rytmy jsou složité - většina z nich se skládá z dvanácti dob, proto rytmus všemožně zdůrazňujeme tleskáním či bubnováním. Když to děláte dobře, dostanete se do stavu tzv. duende - extáze, kdy vás hudba doslova pohltí,“ upřesňuje Carmen Rivas la Talegona.

Vášnivý symbol Frankova režimu

Porozumět písním flamenka je skutečnou výzvou, protože jsou často v andaluském dialektu, v jazyce oblasti na samém jihu Španělska, které se pokládá za kolébku tohoto tance, jenž je zahalen tajemstvím. Ví se jen, že vznikl důkladným míšením kulturních vlivů Španělů, Arabů, Romů a indiánských kmenů z kolonizované Ameriky, ačkoliv nejčastěji uslyšíte, že se jedná výhradně o umění Cikánů.

Proslavilo se paradoxně za nejtužšího režimu v této zemi – když jí vládl fašistický diktátor Francisco Franco. Ten ho povýšil na celošpanělský folklor a udělal si z něj nástroj svého režimu. Po jeho smrti tak trvalo čtvrt století, než si k němu Španělé mimo Andalusii, kde si flamenco nikdy nenechali zošklivit, zase našli cestu.

Přesto nečekejte, že jen tak v ulicích uslyšíte hrát kytary a lidé se roztančí. V Madridu najdete tradiční hospody u tržiště St. Miguel. Tady se prostě schází Španělé a jen tak, z ničeho nic, skutečně někdo začne brnkat na kytaru a další se roztančí a je z toho skvělá podívaná. Jenže nikdy nevíte, kdy a zda to vůbec přijde.

Zato na oslavách a konkrétně svatbách prý tento tanec nesmí chybět a každá taková velká událost se jím zakončuje. Ženy vyhrnou sukně, muži začnou tleskat a brzy se k nim v těch vášnivých rytmech přidají. Flamenco, to totiž rozhodně není jen záležitost pro ženy. A ve Španělsku stále žije, i když se trochu mění...

Flamenco z módy nevyjde

„Na diskotékách lidé umějí tančit pár základních kroků, ale o tanci se nedá mluvit. Jsou to jen takové light verze. Za to se flamenco pořád poslouchá, jen trochu změnilo podobu: je v něm trochu salsy, trochu rumby a lecčeho jiného – někdy i hip hopu nebo funky,“ mluví za nastupující generaci madridský mladík David Caballero.

Přesto prožívá flamenco svůj zlatý věk právě nyní, v tomto století, v těchto dnech a doslova po celém světě, kde vzniká spousta nových tanečních stylů využívajících jeho prvky.
„Jediné, co by mu mohlo být osudným, je jeho příliš velký úspěch. Ten by ho totiž mohl lidem tak znechutit, že by pro ně mohlo přestat být moderní. Ale toho se nebojím,“ uzavírá Carmen Rives la Talegona, která se už chystá na další cesty, kde bude tento tanec učit v dalších dalekých zemích. Flamenco chce prostě umět každý.

Jak se dostat do rytmu flamenka
Kde uvidíte tančit Carmen Rives la Talegona: Flamenco v podání tanečnice z této reportáže najdete na www.youtube.com, stačí zadat její jméno.
Kde se v Madridu naučit či aspoň vidět flamenco: Konkrétní flamenkové školy najdete na www.flamenco.cz, na kurz pokročilých tanečnic se můžete přijít podívat do slavného klubu Casa Patas, stůl na večerní představení je však nutno si rezervovat na www.casapatas.com

Více o flamenku v Madridu: www.turismomadrid.es
Kde se tančí flamenco v Česku: Autorka vyzkoušela kurzy flamenka ve škole Jany Drdácvé (www.flamencheco.cz) a profesorky Taťány Krištůfkové (www.centrumtance.cz). Pokud vás zajímá cokoliv o flamenku nebo si chcete jen koupit CD, doporučujeme webovou stránku www.flamenco-world.com

Více zajímavých reportáží najdete v časopise Travel Digest a na www.traveldigest.cz