Nikdy nebojovaly, ale přesto měly ve Studené válce důležitou úlohu – hledaly slepé cesty vývoje.
Studená válka byla především bojem o stále modernější technologie. Především soutěž o ten NEJ letoun byla obzvlášť ohnivá. Obě strany v ní vyrobily řadu strojů, nad nimiž zůstává rozum stát.
Létající křídlo neboli Northrop XB-35
Jeden z nejdivěnějších letounů začal vznikat už před začátkem Studené války. Letectvo USA oslovilo společnost Northrop, aby pro něj vyvinula letadlo s rychlostí 12 tisíc km/h schopné nést 5 tun bomb. Inženýři vytvořili létající křídlo XB-35; první letoun tohoto typu vzlétl 25. června 1946 a ve vzduchu vydržel 45 minut. Další testy se konaly průběžně až do roku 1949, ale všechny lety byly naprosto neuspokojivé. Jediné dva prototypy jsou dnes raritami v amerických leteckých muzeích.
Pogo neboli Convair XFY-1
Vypadá jako hračka pro děti, ale původně to měl být revoluční letoun schopný vzlétnout z místa. Convair XFY-1 měl trojlistovou vrtuli a tři deltovitá křídla. Měl útočit z palub jakýchkoliv vojenských lodí, jimž měl dělat ochranu před nepřátelskými letadly. Měl jen jednu malou chybu: kvůli chybám v designu se téměř nedal zastavit. Když se v průběhu dalších testů ukázalo, že se tyto nedostatky nedají napravit, armáda nakonec legrační prototyp opustila.
Mořská šipka neboli Convair F2Y
Tohoto pozoruhodného letounu vznikl jen jeden prototypový exemplář, ale ten od roku 1954 drží dodnes nepřekonaný rekord v rychlosti letu. Jedná se totiž o jediný hydroplán, který kdy pokořil hranici rychlosti zvuku. Convair Sea Dart vznikl jako výsledek soutěže, kterou vypsalo roku 1948 americké námořnictvo. Krátce poté, co letoun překonal výše zmíněný rychlostní rekord, se námořnictvo rozhodlo předvést ho novinářům. Bohužel to nedopadlo, jak si vojáci představovali – letadlo uprostřed letu vybuchlo a pilot zemřel. Není divu, že projekt pak byl opuštěn.
Létající palačinka aneb Vought V-173
Těžko popsatelný tvar tohoto letounu připomínal létající talíř. V době, kdy letadlo vznikalo, však ještě o UFO nikdo neslyšel, proto získalo přezdívku Flying Pancake – létající palačinka. Vznikly dva prototypy, které sice vypadaly docela k světu, ale měly také několik kazů. Například letectvo nikdy nenašlo pilota, který by dokázal nevypočitatelně se chovající stroj ovládat…
Convair XF-92
Experimentální letoun společnosti Convair se zapsal do dějin letectví, když v něm slavný pilot Chuch Yeager jako první letec překonal rychlost zvuku – dosáhl rychlosti 1.05 Machu. I velezkušený Yeager však měl proti šípovitému letounu řadu výhrad. Vyjádřil se o něm velmi nelichotivě: “Nikdo nechtěl létat s XF-92. Byla to bestie.“ Po řadě hádek s piloty byl vývoj tohoto stroje ukončen.
Convair YB-60
Zdá se, že za většinou absurdních letounů stála vývojová kancelář Convair a také bombardér YB-60 tuto teorii potvrzuje. Svůj první let absolvoval tento supertěžký stroj 15. dubna 1952. Datum je pozoruhodné především tím, že jen o čtyři dny později byl veřejnosti představen bombardér B-52. A ten převyšoval nešťastný Convair ve všech měřitelných pohledech: byl výrazně rychlejší, lépe se ovládal a měl i nižší pořizovací cenu. YB-60 sice unesl více bomb, ale to byla jeho jediná výhoda. Letectvo projekt odmítlo 20. ledna 1953.
Vertitryskáč aneb Ryan X13A-RY
O vznik letounů, které nebudou ke startu potřebovat letiště, ale vzlétnou rovnou z místa, se snažila celá řada inženýrů. Mezi ty nejméně úspěšné pokusy se zapsal X13 A-RY, který sice při jediném testovacím letu vystoupal do požadované výšky, ale spotřeboval přitom téměř veškeré palivo. Armáda letoun odmítla jako zcela nevyhovující.
Douglas X-3
Jak byly některé předchozí letouny ošklivé, tak je Douglas X-3 krásný. Vznikl v 50. letech a dodnes vypadá naprosto úžasně. Měl to být jeden z nejrychlejších amerických stíhačů, ale výsledky testů zdaleka neodpovídaly požadavkům na něj kladeným – dosáhl rychlosti těsně po jeden Mach, nepřekonal tedy ani rychlost zvuku.
Nafukovací stíhač Inflatoplane
Jen málokdo dnes ví, že letadla vyráběla i společnost Goodyear. V 60. letech přišla s myšlenkou nafukovacího vojenského letadla. Zdá se to sice krajně nepravděpodobné, ale výsledný letoun roku 1956 opravdu vzlétl a dokonce splnil všechny přísné požadavky, které na něj designéři kladli. Armáda nakonec gumový stroj odmítla s kouzelným argumentem: “Pro letadlo, které se dá sestřelit lukem a šípem, ve výzbroji nemáme v současné době uplatnění.“
Hromový válečník XF-103-F2
Letoun Thnderwarrior měl sice hromské jméno, ale výsledek nebyl zdaleka tak působivý. Letadlo vypadalo jako raketa a bylo téměř neovladatelná. Největší problémy mu dělala jeho těžká špice přeplněná radarem a další elektronikou – ta ho táhla k zemi jako kotva. Revoluční na něm bylo i umístění raket, které měl ukryté v trupu. Armáda si od něj hodně slibovala, ale nakonec byl projekt roku 1957 pro technické nedostatky zrušen.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz