Vraždil a přitom myslel na SEX. Portrét vraha Mrázka

"Byl takový malý, chuďoučký, celý v černém. Nic na něm nebylo světlého.“ Elena Marnová, 22 let - přežila.

Byl to takový tichý až nudný mladík. Václav Mrázek nepil, nekouřil. S mileneckým polibkem váhal - a k tomu dalšímu jako by se ani neměl. V myšlenkách se mu ale vynořovaly vzpomínky na orgie, kterých se účastnil jako člen ozbrojeného strážního oddílu. Koho by tehdy napadlo, že začal žít bohatým životem svých fantazií, v němž spojoval sex a násilí. Pravda zní tak otřesně, že ji ani nechceme do detailu znát. Zlo, které jakoby přišlo přímo z pekla.

Václav Mrázek se narodil 22. října 1925 a měl jedenáct sourozenců. První zkušenost s tehdejší justicí okusil již ve svých šesnácti letech roku 1941, kdy si vysloužil podmínku za krádež. Polepšení se však nekonalo a o osm let později okusil na osmnáct měsíců i prostředí kriminálu za jinou krádež.

Podívejte se na reportáž z Víkendu:

Podrobnosti o případu

K dopadení přispěl i fakt, že Mrázek působil na poměrně malém území, předvším v oblasti Chomutovska a kladenské čtvrti Kročehlavy, tedy poblíž místa svého bydliště. Vrahovy oběti byly nalezeny na různých místech - jedna v korytě řeky, další v posteli, na louce ve spodním prádle.

Motiv činů

Všechny činy se odehrály v odbobí od 22. srpna 1951 do 9. listopadu 1956. Po dopadení pachatel připouštěl možnost, že k použití násilí při sexuálním styku ho přivedly zážitky se svého působení ve strážním oddíle, kdy se často účastnil orgií a také četba pornografické literatury.

Do armády ke strážnímu oddílu se přihlásil dobrovolně ve svých dvaceti letech a byl přijat. Jednotka strážního oddílu po druhé světové válce často doprovázela zásilky americké pomoci URNA do zahraničí, především do Rumunska.

Důvodem tak brutálních činů byla i Mrázkova nekrofilie. Podle svého tvrzení mu nešlo, až tak o samotný pohlavní styk, jako o to donutit k němu ženu násilím a zároveň jej vzrušoval sexuální styk s mrtvou ženou. Jak uvedl později do protokolu pokoušel se jednou vniknout i do márnice s mrtvolou.

V protokolu jsou dále zaznamenána vrahova slova: "Šla po silnici a já jel v protisměru na kole. Když jsem ji míjel, vystřelil jsem z pistole a jel jsem dál. Ještě asi dvacet nebo třicet metrů. Potom jsem zastavil a chvíli čekal, zda výstřel nevzbudil nějaký rozruch. Pak jsem se vrátil k mrtvole, odtáhl ji do pole a…"

Pátrání po pachateli

O rozsahu pátrání vypovídá i fakt, že policisté během svého pátrání prověřili pře 25 tisíc lidí. Najít vraha nebyl lehký úkol. Oběti byly vybírány nelogicky, zcela náhodně. Pachatel nehleděl na věk a vyšetřovatelé mátl i tím, že k vraždám používal pistoli Walther ráže 7.65 mm, nůž i to co bylo právě po ruce. Třeba obyčejný klacek. V době svého dopadení byl Václav Mrázek zaměstnán jako lázeňský pracovník na dole Nejedlý, kde mimo jiné pečoval i o pořádek v šatnách. Právě toto místo zcela náhodně avšak výrazně přispělo k pachatelovu dopadení. 17. března 1957 přistihl jeden z horníků Mrázka jak prohledává uložené oděvy. Horník neváhal vše ohlásil Veřejné bezpečnosti. Následná domovní prohlídka odhalila v bytě podezřelého pistoli Walther. Ta samozřejmě putovala na expertízu, která potvrdila, že se jedná o vražednou zbraň.

Přiznání, rozsudek a trest

Při výslechu se Václav Mrázek pod tíhou důkazů rozplakal a doznal své činy. Nemohl následovat jiný, nežabsolutní trest, trest smrti. 30. prosince 1957 v pražské pankrácké věznici byl rozsudek smrti vykonán.