TEST Kia Picanto: šéfujte miniautům

Miniauta mají nového krále. Kia Picanto se v posledních měsících vyšvihla v Česku na prodejní první příčku. Proč? Tak to se dozvíte v tomhle testu.

1. Je nejnovější
Vezměte si, že není novějšího auta v tomto segmentu. A to se počítá. Být nejnovější a vypadat svěže, to je to, co dnes lidé chtějí.

2. Je nejkrásnější
Obejdeme tohle auto kolem dokola. Je Vpředu ohromný nárazník se vstupy vzduchu jak v závoďáku, ale přitom elegantní a sympatické autíčko. Moje žena okamžitě říká, že tohle autíčko by se jí líbilo. Akorát velikost. Akorát design. Vypadá opravdu „fresh“ a přitom „cool“. Podívejte se třeba na mlhovky. Mají je všecha auta. A přitom nemají. Kdo nemá mlhovky, tak tuhle díru vyplní světla pro nasvícení zatáček. Pitomost, ale v rámci designu udělá velkou službu. A ani vzadu nedělá auto ostudu. Ostře řezaná světla i páté dveře… Já dávám jedničku, manželka jí dala ještě s hvězdičkou.

3. Je prostorná
Sedět vepředu není utrpení. Na rozdíl od mnoha jiných miniaut se tady nedotýkám levým ramenem středního sloupku. Vynikající je přístrojová deska. Je fantasticky čitelná, jednoduchá, přehledná, funkční a designersky povedená. Tohle je minimalistická práce maximálního rozsahu.

Když jsme hovořili o prostornosti. Vzadu mají lidé na kolena místa dost. Tedy nesmí mít jako já 190 cm. To už je horší. Ale stejně se vejdu. Napříč se však tři lidé nevejdou. Třetí pás je tu spíš jako námět k hovoru, než jako funkční součást.

4. Je sportovní
Podvozek je tvrdší. Ale ne moc. Autíčko jede jako z praku. Pošlete ho do zatáčky a ono tam jede. Poskakuje, kývá se, na kanálech s sebou práská, ale jede. A jede přesně tam, kam řidič chce. Srovnejte to třeba s Fiatem Panda, který musíte mít neustále pod plnou kontrolou, protože jsou chvíle, kdy nevíte, kam se podívá za chvíli.

5. Je spořivá
Manželka se zaradovala, že si pěkně zajezdíme. Varoval jsem jí, že je to tříválec, takže to hnát nijak moc nemůžu. Jenže tenhle litr s variabilním časováním ventilů radostně frčí k výšinám, i když pak jen pomaleji padá dolů. Jsme za tenhle motor moc rádi. První tříválec, který nám dokázal nacpat naše výtky k nemožným tříválcům zpátky do krku. OK – tříválec prostě nevyvážíte. To nejde, ani kdybyste se postavili na hlavu a nohama si upletli svetr. Vyšší harmonické byste mohli zvládnout jen s velkou pomocí protihmot, a to je na malé motůrky drahé, konstrukčně a prostorově náročné.

Nás ale potěšilo, že tenhle agregát není tak náchylný na styl jízdy. Ať jsem jel, jak jsem jel, stále jsem měl tu samou hodnotu – 5,8 l na 100 km. Mluvím však o městě. Krátký výlet mimo něj a byl jsem na pěti. Na dálnici jsme si netroufli. Omlouváme se. Ale co říkají kolegové, ani tady se neztratí.

6. Je levná
A to je nejdůležitější strana kostky. Je to šestka, která všechno a všechny přebije. Trumf. Eso. Základní cena auta je 184 980 korun. My měli autíčko ve verzi Edition 1, která je suprově vybavená a stojí bez dvaceti korun dvě stě tisíc. A byla v tom elektrická okna, rádio, centrální zamykání, palubní počítač, otáčkoměr… Za klimatizaci a metalízu se připlácelo devatenáct tisíc.