RECENZE: Do kin jde výtečný film Okresní přebor

Pokud bychom měli vybrat tři nejlepší porevoluční seriály, Okresní přebor by mezi nimi prostě musel být. Dost pravděpodobně jde vůbec o to nejhodnotnější, čím komerční televize obohatily domácí původní dramatickou tvorbu. A je proto moc dobře, že nezůstalo jen u jedné uzavřené série o šestnácti epizodách.

Autorský tandem Jan Prušinovský a Petr Kolečko se jako vůbec první čeští filmaři pustili do tzv. prequelu a rozšířili známé univerzum o to, "co se stalo předtím“. Konečně se seznamujeme s okresní legendou, nerudným trenérem Pepikem Hnátkem. V seriálu jsme ho poznali jen ve zpopelněném stavu, když jako svérázné hnojivo zúrodnil středový kruh houslického hřiště. Zanechal po sobě vdovu Antonii a z fotbalového nebe sledoval, jak mu za ní pálí kamarád a předseda klubu Václav Orel. Ve filmu se ale vracíme do doby, kde Pepik ještě hřímal, zuřil a honil svoje hráče po lesích. Jen aby si splnil svůj sen o postupu do kraje.
 

FILM O FILMU SI MŮŽETE PUSTIT ZDE!
 

Může se zdát, že Hnátek je jen dalším mlčenlivým hrdinou se sveřepou vizáží Miroslava Krobota. Figura to je ale výjimečná. Snad od Jiřího Kodeta v Pelíšcích se v českém filmu neobjevila tak rozporuplná postava, jíž by šlo opovrhovat pro nesnesitelnou povahu, zatvrzelost a machistickou hrubost, a zároveň si ji rychle oblíbit. Hnátek je totiž při své zažranosti do fotbalu upřímným a vlastně i hodně sympatickým magorem, kterému uvěříte každý naštvaný proslov a „každé hnutí brvou“ (i když brvou hne asi jen dvakrát za celý film). I tvůrci ho evidentně mají moc rádi, a proto se nebojí na jeho úkor zatlačit do pozadí všechny oblíbené seriálové hrdiny.

TRAILER K FILMU ZDE:

Už ze seriálu víme, že Prušinovský s Kolečkem vidí svět hodně barvitě. Nedělí ho na hodné a zlé, a tak se neštítí ani hrdinů, které by šlo s klidným svědomím označit za blázny, tragédy nebo bezcharakterní gaunery. Právě zjevná láska k postavám, a hlavně pak schopnost vytěžit z jejich slabostí humor (řízný, a přesto docela laskavý) dělá z Okresního přeboru v bojácných českých poměrech naprosto výjimečné dílo. Postavám se nikdo nevysmívá, není to sebeobranné poukazování na nedostatky těch druhých, ale prostě pestré, šťavnaté a svojsky poetické vylíčení toho, jak se může na vesnici žít s vyhlídkou na fotbalový trávník.
 

Jedinečný je švih dialogů i přirozenost všech zúčastněných herců. To, že je film uvěřitelný ve všech situacích a že se během nich herci nemusí jen ve dvojicích schovávat v laciných interiérech, také není v českých poměrech samozřejmé. Tohle všechno se zkrátka povedlo ze seriálu přenést do filmu. Načasování gagů funguje, hlášky padají, aniž by je někdo oznamoval dvě minuty dopředu, prostě Přebor je radost sledovat, i když v něm občas padne nějaké to sprostší slovíčko – "třeba píča“, jak říká ve filmu sám Jirka Luňák.

ROZHOVOR S REŽISÉREM PRUŠINOVSKÝM A ONDŘEJEM VETCHÝM:

Celovečerák ovšem potřebuje košatější zápletku než půlhodinové epizody a tu dostal jen tak napůl. Což o to, intimní drama Pepika Hnátka, chlapa zmítaného fotbalovým démonem, který s manželkou víc času promlčí, než promluví, nabere po první hodině nečekané grády. Jeho hořkosladká chuť zůstane na patře i po závěrečných titulcích (a budeme-li měřit kvalitu filmu na výroční ceny, vcelku najisto vynese Miroslavu Krobotovi Českého lva). Hnátkův příběh je ale vlastně dost jemný, bezmála lyrický, vzpírá se tomu, co diváci obvykle čekají pod visačkou "komedie podle úspěšného televizního seriálu“. Kdo čeká hrubozrnnou řachandu se Sobotou, Vetchým a Kikinčukem, může odcházet zklamán.
 

Po úspěšné seriálové sezoně by ale diváci měli být poučení. Měli by vědět, na co jdou. A pokud se jim seriál vetřel do přízně i se svou poezií a svéráznými hrdiny, pokud v nich zarezonovalo třeba posmutnělé seriálové finále, které má k náladě filmu ze všeho nejblíž, pak na ně v kině čeká jeden z nejpůvabnějších snímků roku.
 

Petr Cífka, filmový publicista