Pražský řezník chtěl vysídlit Čechy do Ruska. Před 70 lety ho dva hrdinové zlikvidovali

Zdroj: oficiální zdroj

Ze všech porobených národů Evropy jen Češi a Slováci dokázali zabít jednoho z nejvyšších představitelů nacistického režimu. Dokonce odstranili jednoho z možných nástupců Hitlera – Reinharda Heydricha.

Konec léta a začátek podzimu 1941 přinesl pro okupované české země významnou změnu, a to přímo vražednou. V srpnu Berlín odvolal dosavadního protektora Konstantina von Neuratha, protože se Hitlerovi zdálo, že není schopen dostatečně účinně zpacifikovat český odboj a přimět český národ k poslušnosti a větší výrobní výkonnosti. Titul protektora mu sice zůstal až do roku 1943, ale na jeho místo byl povolán z nacistického pohledu „odborník na slovo vzatý“ – šéf říšské bezpečnosti Reinhard Heydrich, který mimochodem v té době zastával i funkci prezidenta Interpolu. Do Prahy Heydrich přijel 27. září 1941 a ujal se vlády jako zastupující říšský protektor. Hned druhý den vyhlásil v protektorátu stanné právo a uvedl v praxi svou politiku cukru a biče. A nejen to, nechal také ihned popravit vysoké důstojníky československé armády, kteří byli zatčeni za svou odbojovou činnost. Tím si podepsal rozsudek smrti a vysloužil si i přezdívku „pražský řezník“.

Zdroj: oficiální zdroj

Zdroj: oficiální zdroj

Atentát k výročí republiky

Další popravy čs. důstojníků následovaly 1. října a hned další den přišel II. (zpravodajský) odbor čs. londýnské vlády vedený generálem Františkem Moravcem s rozhodnutím zabít Heydricha. Podle některých teorií se tak stalo proto, že čs. armádní špičky a zpravodajci v Londýně chtěli rázně odpovědět na tak brutální jednání proti vojákům prvorepublikové armády. Už dříve se ale objevovaly návrhy zabít některého z vysokých nacistů v protektorátu, především K. H. Franka nebo kolaboranta a protektorátního ministra Emanuela Moravce. Měla to být demonstrace směrem ke spojencům, která by ukázala odhodlání československé vlády obnovit Československou republiku v hranicích před mnichovskou dohodou.

Návrh zabít Heydricha nejspíše vzešel od generála Moravce a zpravodajci i armáda jednali rychle. Už 3. října byli do Londýna povoláni rotmistr Jozef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Ti souhlasili s nasazením do akce a ihned se odebrali do Skotska do výcvikového tábora SOE (britské oddělení pro zvláštní operace). Ovšem striktně nebylo dáno, že primárním cílem je Heydrich, nicméně výcvik byl zaměřen především na likvidaci zastupujícího říšského protektora. Spěchalo se, protože atentát měl být proveden symbolicky na den výročí založení republiky, tedy 28. října. Jenže při cvičném seskoku se Karel Svoboda zranil. Na Gabčíkův návrh jej nahradil Jan Kubiš a až teprve v tu dobu padlo definitivní rozhodnutí – cílem je Heydrich.

Zajímavé je, že podle některých zdrojů o přípravách na atentát prezident Beneš zpočátku nevěděl. Dozvěděl se to prý až tři dny před plánovaným odletem Gabčíka a Svobody, tedy 7. října, a žádal, aby byla akce konzultována s domácím odbojem. To se ovšem nestalo, zpravodajci nechtěli úkoly výsadkářů předem prozradit, mohlo by to celou operaci zhatit. Dokonce ani po přistání nesměli členové výsadku Anthropoid členům domácího odboje vyzradit své poslání. I v Londýně kompletní plán operace znali jen čtyři lidé. Vše se ale nakonec zpozdilo Svobodovým zraněním.

Anthropoid a přípravy na atentát

Bylo jasné, že 28. října se akce neuskuteční, Kubiš musel podstoupit výcvik a navíc bylo vysazení skupiny Anthropoid několikrát odloženo kvůli jiným operacím a výsadkům britských sil speciálního určení. Až 28. prosince na palubu čtyřmotorového dálkového speciálně upraveného bombardéru Handley Page Halifax nastoupili čs. vojáci výsadků Silver A, Silver B a Anthropoid, kteří měli být vysazeni v protektorátu. Let trval deset hodin a díky navigačním problémům byli brzy ráno 29. prosince Gabčík s Kubišem vysazeni u Nehvizd nedaleko Prahy, tedy 100 km od Ejpovic u Plzně, kde měli podle plánu seskočit. Gabčík se navíc při doskoku zranil na noze. Nicméně se jim podařilo dostat do Plzně na kontaktní adresy. Z Plzně se pak za pomoci domácího odboje, zejména Obce sokolské v odboji (OSVO) dostali do Prahy a tam se ukryli u spolehlivých odbojářů.

Přestože Gabčík s Kubišem lidem z domácího odboje neřekli, co je jejich úkolem, zapojili jich do příprav více, než původně měli. Tak bylo jasné, že se chystá něco velkého, co bude mít důsledky pro domácí odboj i obyvatelstvo protektorátu. To si odbojáři nepřáli a ještě 12. května 1942 se přes vysílačku Libuše snažili od akce londýnské vojenské i politické špičky odradit. Zatím Kubiš, Gabčík s Josefem Valčíkem (výsadek Silver A) a Adolfem Opálkou (výsadek Out Distance) připravovali plány na zabití Heydricha. Problém byl v tom, že pobýval i úřadoval na Hradě a nikam moc nejezdil. Jenže osud zapracoval a Heydrich se v dubnu 1942 přestěhoval z Prahy do Panenských Břežan, jež jsou 15 km severně od Prahy. Trasu si výsadkáři mnohokrát prohlédli a prozkoumali ji, dokonce několikrát potkali Heydricha v jeho autě a vždy se mu úslužně poklonili, přitom u sebe mívali i zbraně. Jenže v Panenských Břežanech byla celá jednotka na ochranu Heydricha a oni usoudili, že bezpečnější bude akci provézt v Praze, kde se dá po atentátu přece jen lépe skrýt než v otevřené krajině.

STEN gun selhal, granát nikoliv

Po měsících příprav přišel 27. květen 1942. Gabčík s Kubišem už hodinu čekali v tzv. kobyliské zatáčce na křižovatce ulic V Holešovičkách a tehdejší Kirchmayerovy třídy na Heydrichovo auto. Měl zpoždění. Výsadkáři si vysledovali, kdy a kudy jezdí, ale to teď bylo k ničemu. Vypadalo to, že akce nevyjde. V 10.35 se ale objevil černozelený kabriolet Mercedes-Benz 320B se značkou SS-3, který řídil Heydrichův osobní strážce Johannes Klein. V zatáčce musel Klein výrazně přibrzdit, na což Gabčík čekal, vytáhl z pod pláště samopal STEN gun Mk.II, ale ze zhruba dvou metrů Heydricha nezasáhl, rána nevyšla. Dodnes se spekuluje, co způsobilo, že zbraň nevystřelila. Pravdou je, že Stenguny byly svou nespolehlivostí pověstné, zasekávaly se jim náboje v podavači zásobníku a byly citlivé na znečištění. Byly navíc rozložitelné a po opětovném sestavení mohly díky výrobním nepřesnostem selhat. Dnes je těžké přesně soudit, proč Gabčíkova zbraň nevystřelila, ovšem je zajímavé, že německé vyšetřovací zprávy se o závadě na zbrani nijak nezmiňují.

Když Gabčík nevystřelil, udělal Heydrich, který sledoval Gabčíkovo počínání z bezprostřední blízkosti, zásadní chybu, zařval totiž na Kleina, aby zastavil. V tom Kubiš na auto hodil upravený protitankový granát Mk. 73. Ten dopadl u zadního pravého kola, střepiny zničily pneumatiku, rozbily okna a proletěly přes boční stěny do vozu. Tam prošly skrz čalounění sedačky a zasáhly Heydricha. I Kubiš byl střepinou raněn nad levým okem, zasaženi byli rovněž někteří cestující tramvaje č. 3, která zrovna projížděla kolem místa atentátu a vysypala se jí i okna. Kubiš se snaží proskočit mezi vagony tramvaje, ale tam mu zastoupil cestu protektorátní policista, proto ji oběhl a běžel ke svému bicyklu na druhou stranu křižovatky. Tam už stála tramvaj číslo 14 a cestující z ní se snažili Kubišovy zatarasit cestu a s nimi i onen snaživý četník. Kubiš vystřelil do vzduchu ze svého Coltu Pocket M1903 a prý vykřikl: „Uhni, dědku, nebo tě střelím!“. Po výstřelu se všichni rozutekli a on se dostal ke svému kolu a ujel dolů k Libni.

Gabčík se vydal opačnou cestou než Kubiš, běžel nahoru Kirchmayerovou třídou, ale ještě před tím po něm Heydrich dvakrát vystřelil, než se zhroutil. Gabčík palbu dvěma ranami z coltu opětoval, ale kvůli lidem z tramvají se netrefil a utíkal pryč. Za ním ale běžel Klein, nicméně tomu pro změnu selhal jeho Walther PPK, takže po Gabčíkovi nemohl střílet. Ten zaběhl po několika stovkách metrů honičky do jednoho z domů, ale nenašel tam zadní východ, proto vyběhl zpět na ulici, Kleina postřelil dvěma ranami do nohy a zmizel. Mezi tím cestující z tramvají zastavili projíždějící nákladní auto a do něj naložili zraněného Heydricha. Řidič jej pak odvezl do nemocnice na Bulovce.

Ještě tentýž den večer státní tajemník K. H. Frank vyhlásil výjimečný stav nad celým územím protektorátu a začal hon na atentátníky, jejich pomocníky i rodinné příslušníky. Kriminální komisař Heinz Pannwitz, který byl pověřen vyšetřováním, dostal k dispozici 120 policejních specialistů z protektorátu i říše, tisíce esesáků a dvě stovky příslušníků gestapa a bezpečnostní služby. Heydrich nakonec přes snahu lékařů 4. června 1942 v 4:30 zemřel na infekci, kterou mu způsobily střepiny z granátu a kousky výplně sedadla mercedesu.

Heydrichův mercedes

Šestiválec Mercedes-Benz 320 byl oblíbeným vozem vysokých důstojníků SS i německé armády, zatímco Hitler si liboval ve velkých osmiválcích. „Třistadvacítek“ vznikla v letech 1937 až 1942 celá řada, a to nejen kabriolety typu A a B nebo luxusní limuzíny, ale také například sanitky. „Béčko“, které v Praze používal Heydrich, vážilo 1900 kg a jeho šestiválec o objemu 3,8 l a výkonu 57 kW jej dokázal rozjet až na 126 km/h. Po atentátu byl vůz opraven a je jisté, že se dočkal konce války. Po roce 1945 byl ve stavu policie a později skončil v armádním skladu v Přelouči. Po té se dostal do soukromých rukou a ještě v 60. letech jezdil. Pak se po něm slehla zem.

Až v roce 2009 jeden podnikatel z Hradce Králové zjistil, že notně sešlý veterán, kterého má ve stodole, a kterého se snažil opravit, je nejspíše onen mercedes, ve kterém seděl Heydrich, když na něj Kubiš hodil granát. Naštěstí byl nadšencem do historie a postupně při opravách zjistil, že starší opravné zásahy do konstrukce auta odpovídají poškozením vzniklým při atentátu. Historikové po té potvrdili, že je to s největší pravděpodobností vůz pražského řezníka.