Penízky se nekazí a neplesniví, pochvalovali si Rath a Pancová

Zdroj: Mediafax

Konečně je jasné, co myslel Radek John výrokem, že korupční parta kolem Davida Ratha (včetně) si nad penězi "rochnila“. Odhalené přepisy odposlechů, s nimiž přišlo Právo, to ukazují v celé kráse.

"Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký,“ rozplývá se Rath nad sedmimilionovou nadílkou, když ji společně s Petrem Kottem a Kateřinou Pancovou přepočítávají.
 

Mámení mamonu zjevně podléhá i Pancová. Ta by se do peněz nejraději oblékla a nad hromadou milionů sní o tom, že by byla jako car Nikolaj. "To bych byla jako ten car Nikolaj, přeci po nich stříleli a voni vůbec neumírali, protože byli všude vobložený tím zlatem a těma diamantama,“ vypráví Rathovi nad balíkem korupčních peněz v přepisu odposlechů, který zveřejnilo Právo.

ČTĚTE TAKÉ:
Ratha zatkli, když jel za kontroverzním Pohankou
 

V tu chvíli ještě nikdo z trojice netuší, že o peníze brzy přijdou a namísto nich dostanou pouta. Přepis zachytil rovněž už legendární věty vyděšené Pancové a Kotta. "URNA. Nic nedělej! Nic nedělej!“ křičí Kott. "Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli!“ odpovídá Pancová.
 

David Rath sice tvrdí, že se peněz z úplatku ani nedotkl, odposlechy ho však usvědčují přinejmenším z toho, že musel být u jejich přepočítávání. A dokládají rovněž, že mu muselo být jasné, že v krabici nenese žádné víno.

PŘEPIS ODPOSLECHŮ KRÁTCE PŘED ZADRŽENÍM:
(zdroj: Právo)
 

(…)
Pancová: Co má k dispozici. Jo. To bys byl hodnej. Já bych je chtěla i mít takový hezký penízky.
Rath: Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký.
Pancová: Jo, jo, abych je měla. Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře.
Rath: No, přesně. No, no. Cha, cha, cha, cha.
Pancová: Jenom je schovat někam.
Rath: Kam, do kapsičky?
Pancová: Do kapsičky, abych měla na zlý časy. Chi, chi, chi.
Rath: Cha, cha, cha.
Pancová: To bych byla jako ten car Nikolaj, přeci po nich stříleli a voni vůbec neumírali, protože byli všude vobložený tím zlatem a těma diamantama. Voni si mysleli, že je vochraňuje car, Bůh. Voni měli na sobě zlato, přece. To jsi nečet?
Rath: Ne. To jsem nečet.
Pancová: Voni do nich stříleli a teďkon voni se furt jako žili, a teď voni z toho byli už úplně běsný, ty rudoarmějci, protože říkali: co se děje, co se děje, ten car je opravdu asi vod Boha. A pak teprve jako zjistili, že byli vyvložkovaný zlatem.
 

Debata pak pokračuje.
 

Pancová: Hele, tady máš ještě tu tašku.
(Rath a Kott opouštějí horní místnost).
Rath: Že mi to ještě jednou přelepíš, viď?
Pancová: Nebój. Zabal to. Chceš ještě jedno pivo?
Rath: Prosím tě, nechci už, já budu muset právě vyrazit, protože pak ještě za mnou přijede jeden člověk. Éééch, tak co, Petře?
Kott: No, na to znám takovou odpověď.
Pancová: Je to na hovno, to říkala moje sestřička.

Pak se všichni tři nezávazně baví až do Rathova odchodu.
 

Rath: V pátek se určitě uvidíme u vás. (Rozhovor se odehrával v pondělí večer)
Pancová: Ano.
Rath: Ale v sobotu se domluvíme ještě, zatím platí, že by jsi mě ty vyzvedla.
Pancová: No, ve čtvrt na devět.
Rath: Tak jo, čau, čau.
Kott: Ahoj.
Pancová: Ježiš, tam je zima. Nechoď tam!

Rath odchází a zhruba po dvou minutách Pancová s Kottem zaregistrují, že se před domem něco děje.

Kott: URNA. Nic nedělej! Nic nedělej!
Pancová: Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli!
Kott: V klidu, v klidu.
Pancová: Tak jsme v prdeli!
Kott: No jó, no. Buď v klidu, buď v klidu!