Rathovy "žlutě pěkné penízky" nebyly z Pána prstenů. Šlo o zlato

Zdroj: Mediafax

Dnes slavná slova z odposlechů poslance Davida Ratha o žlutě pěkných penízcích nebyly nadsázka. Bývalý hejtman středočeského kraje měl na mysli skutečné zlato.

Na Ratha se prý obrátila s prosbou o radu jeho spolupracovnice Kateřina Pancová. Ta měla ve svém domě na hotovosti 32 milionů korun a zvažovala, jak s nimi naloží. David Rath jí radil, aby peníze investovala do zlatých mincí. Osobně se nabídl, že jí zlato za dobrou cenu sežene, píše deník MF Dnes. Vyšlo tedy najevo, že se nejednalo o parafrázi z Pána prstenů, o kterou podle Ratha mělo jít.

"Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký,“ rozplýval se Rath společně s Petrem Kottem a Kateřinou Pancovou. V tu chvíli ještě nikdo z trojice netušil, že za pár desítek minut dostanou pouta. Přepis, který první přinesl deník Právo, zachytil rovněž už legendární věty vyděšené Pancové a Kotta. "URNA. Nic nedělej! Nic nedělej!“ křičí Kott. "Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli!“ odpovídá Pancová.

Připomeňme si přepis odposlechů, které byly pořízeny krátce před Rathovým zadržením:
(…)
Pancová: Co má k dispozici. Jo. To bys byl hodnej. Já bych je chtěla i mít takový hezký penízky.
Rath: Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký.
Pancová: Jo, jo, abych je měla. Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře.
Rath: No, přesně. No, no. Cha, cha, cha, cha.
Pancová: Jenom je schovat někam.
Rath: Kam, do kapsičky?
Pancová: Do kapsičky, abych měla na zlý časy. Chi, chi, chi.
Rath: Cha, cha, cha.
Pancová: To bych byla jako ten car Nikolaj, přeci po nich stříleli a voni vůbec neumírali, protože byli všude vobložený tím zlatem a těma diamantama. Voni si mysleli, že je vochraňuje car, Bůh. Voni měli na sobě zlato, přece. To jsi nečet?
Rath: Ne. To jsem nečet.
Pancová: Voni do nich stříleli a teďkon voni se furt jako žili, a teď voni z toho byli už úplně běsný, ty rudoarmějci, protože říkali: co se děje, co se děje, ten car je opravdu asi vod Boha. A pak teprve jako zjistili, že byli vyvložkovaný zlatem.

Debata pak pokračuje.

Pancová: Hele, tady máš ještě tu tašku.
(Rath a Kott opouštějí horní místnost).
Rath: Že mi to ještě jednou přelepíš, viď?
Pancová: Nebój. Zabal to. Chceš ještě jedno pivo?
Rath: Prosím tě, nechci už, já budu muset právě vyrazit, protože pak ještě za mnou přijede jeden člověk. Éééch, tak co, Petře?
Kott: No, na to znám takovou odpověď.
Pancová: Je to na hovno, to říkala moje sestřička.

Pak se všichni tři nezávazně baví až do Rathova odchodu.

Rath: V pátek se určitě uvidíme u vás. (Rozhovor se odehrával v pondělí večer)
Pancová: Ano.
Rath: Ale v sobotu se domluvíme ještě, zatím platí, že by jsi mě ty vyzvedla.
Pancová: No, ve čtvrt na devět.
Rath: Tak jo, čau, čau.
Kott: Ahoj.
Pancová: Ježiš, tam je zima. Nechoď tam!

Rath odchází a zhruba po dvou minutách Pancová s Kottem zaregistrují, že se před domem něco děje.
Kott: URNA. Nic nedělej! Nic nedělej!
Pancová: Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli!
Kott: V klidu, v klidu.
Pancová: Tak jsme v prdeli!
Kott: No jó, no. Buď v klidu, buď v klidu!