Yes, we can!

Zdroj: oficiální zdroj

Motto amerického prezidenta Baracka Obamy si na vlastní kůži vyzkoušeli studenti Metropolitní univerzity Praha, kteří se na invalidním vozíku rozhodli vycestovat do zahraničí na studijní pobyt a pracovní stáž.

Jaké překážky museli překonat a co jim pobyt všechno umožnil? O tom nejvíce vypoví příběhy dvou studentů, dnes již absolventů, Jarmily Onderkové a Jiřího Němečka. Jarmila po absolvování studia zůstala na univerzitě, kde získala místo v Informačním centru. V rámci stipendijního programu ERASMUS vycestovala na rok do Francie na pracovní stáž. Jiří, který v současné době v Informačním centru také pracuje, využil během studia na MUP možnost studijního pobytu na univerzitě v německých Brémách.
 

Dobrodružství v Brémách

Když se Jiří poprvé dozvěděl, že se bude konat výběrové řízení v rámci programu Erasmus, nevěnoval tomu přílišnou pozornost i vzhledem ke svému handicapu (dětská mozková obrna). Jelikož je už od základní školy zarytý germanofil, přehodnotil svůj postoj v momentu, kdy se dozvěděl, že může studovat právě na německé univerzitě.

„Na začátku jsme já a moji dva souputníci měli na výběr ze třech německých univerzit. Jednalo se o Magdeburg, Hamburg a právě Brémy. Východoněmecké město Magdeburg nás opravdu nelákalo, jelikož jsme se ve své studentské naivitě domnívali, že město je zastavěno paneláky a jinými komunistickými zvrhlostmi socialistického realismu. Když jsme zaslechli jméno Hamburg, tetelili jsme se radostí. Je to přece druhé největší město v Německu, kde bude prostě vše a my zažijeme pravé studentské dobrodružství. Zhruba dva týdny před odjezdem však přišla zpráva, že v Hamburgu už pro nás nemají místo a my nakonec cestovali do města nad Wesserou, do Brém.

Ve škole jsem hned odhalil několik odlišností. Co se týče školního systému, je zde mnoho drobných odlišností - například dvouhodinové přednášky, známkování 1-5 nebo fakt, že na německých univerzitách téměř neexistuje ústní zkoušení. To pro mě vzhledem k mému postižení představovalo velký problém. Musel jsem se osobně s každým vyučujícím sejít a poprosit o možnost ústního zkoušení. Poslední zkoušku jsem složil před zkušební komisí týden před odjezdem. Kdybych byl býval neuspěl, vrátil bych se a neměl z ostudy kabát, ale kombinézu.

Brémy jsou podle mě jedno z nejkrásnějších měst v celém Německu. Brémy jsou městem, kde je radost být, bydlet a pohybovat se. Brémy mě definitivně nakazily germanovirem, kterého jsem se už nikdy nezbavil. Kdyby někdo řekl, že má pro mě v Brémách práci a zázemí, tak se ihned stěhuju“, napsal Jiří.

Zdroj: oficiální zdroj

Pracovní stáž u divadelního spolku ve Francii

Jarmila chtěla ještě před ukončením studia na Metropolitní univerzitě Praha využít možnosti pracovní stáže v zahraničí v rámci programu Erasmus. Začala hledat na internetu, ale oslovila i pár svých přátel, zda by někdo neměl nějaký tip na práci pro handicapovaného člověka v zahraničí. Kontaktovala mimo jiné svou známou ve Francii, která jí nabídla zajímavou práci u divadelního spolku Théátre Dromesko v Saint Jacques de la Lande.
 

Francii jsem zvolila také proto, abych se naučila francouzsky.
„K výjezdu na pracovní stáž je potřeba splnit dané podmínky pracovních stáží programu ERASMUS. Na naší univerzitě jsem všechny tyto záležitosti vyřídila a mohla se začít těšit na roční pracovní pobyt ve Francii.

Do Francie jsem se vydala svým osobním automobilem, neboť téměř polovinu mé pracovní náplně zabírá cestování. Můj nadřízený je ředitel divadla, se kterým máme pracovní schůzky přibližně jednou za 14 dní. Probereme splněné cíle a domluvíme plány na další období. Práce je hodně různorodá, pracuji v kanceláři a v terénu, vyhledávám nová vhodná místa, podílím se na kulturních akcích, propagaci i fundraisingové činnosti. Stálý kolektiv není velký a s některými pracovníky divadla jsem měla možnost se setkat ještě v Praze, kde účinkovali, takže mohu říci, že pracuji se známými přáteli a je to velmi milé. Při konání kulturních akcí se neustále setkávám s novými lidmi, což je obohacující pro další poznávání kultury této země. Francie je kosmopolitní v každém směru a při své práci potkávám lidi z různých koutů světa, což je další velké plus i pro mé studium.

Protože jsem při své práci procestovala šest měst, ubytování byla dost rozdílná. Někdy pohodlí a vše je přizpůsobené pro vozíčkáře, jindy to bylo trošku složitější a byla nutná improvizace. V každém případě ceny ubytování jsou dost vysoké a ceny potravin také. Co je tady hodně jiné, jsou čerpací stanice. V České republice je všude personál, a tak se vždy najde někdo, kdo pomůže s natankováním. Tady převážná část čerpacích stanic funguje tak, že se vše platí kartou a není zde k dispozici nápomocný personál, člověk si tak musí více hlídat, kolik litrů má v nádrži.

Díky možnosti programu Erasmus poznávám hodně nových přátel z různých zemí a kultur, spoustu nových věcí, zajímavá místa na cestách, odlišnou kuchyni skládající se nejen z bohatých darů moře. Mohu říci, že osobně i profesně mi pobyt velmi pomáhá při sbírání dalších zkušeností. Jen ten čas rychle utíká a blížící se konec nejde zastavit. Těším se na rodinu a přátele, které jsem dlouho neviděla, ale pak se mi začne stýskat po nových přátelích“, píše z Francie Jarmila.

Zdroj: oficiální zdroj

O programu Škola bez bariér na Metropolitní univerzitě Praha

MUP založila sociální program Škola bez bariér pro studenty s pohybovým postižením v roce 2003, od té doby tímto programem prošlo již přes 200 studentů. Studenti zařazeni do tohoto programu studují v bezbariérovém prostředí, získávají stipendium ve formě školného, mají k dispozici ke konzultacím studijní poradkyni a bezplatně si mohou zapůjčit studijní pomůcky. V rámci tohoto programu vycestovalo již 6 studentů na studijní pobyt do zahraničí a 2 studenti na pracovní stáž. Více o programu naleznete na www.mup.cz.