S nepodmíněnou láskou a citem, který dává svému pánovi pes, bohužel někdy přicházejí i těžké chvíle, kdy zvíře onemocní a potřebuje lékaře. Přinášíme vám výběr infekčních nemocí a druhů očkování, které před nimi mohou chránit.
Rozsah "psích" nemocí a problémů je takřka srovnatelný s těmi, které v životě zažívá i člověk. A tomu odpovídá i "psí zdravotnictví". Péče, kterou jsou veterináři (nejen) psovi schopni poskytnout, se vyrovná té lidské. "Ať si vezmu téměř jakýkoli obor humánní medicíny, tak i v té veterinární existuje jeho protějšek. Léčba je často na stejné úrovni jako u lidí a nebál bych se říct, že o naše pacienty bývá často postaráno lépe než o ty lidské," říká veterinář a kapacita ve svém oboru Jan Herčík.
Při rozhovoru jen tak mimochodem zmíní, že zítra ho čeká neurologická operace mozku psa s nádorem. A při výčtu jiných poskytovaných zákroků uvádí, že psům se dnes například operativně mění i oční čočky. "A třeba stomatologie u psů, to je taky obor, který se teď bouřlivě rozvíjí," dodává Herčík a zároveň varuje, že není v moci jediného článku obsáhnout veškerý výčet psích nemocí.
Proto jsme se v tomto dílu seriálu zaměřili na infekční nemoci, jejich příznaky, léčbu a především preventivní očkování. Proti každé z níže uvedených infekcí je totiž možné psa chránit očkováním. A často mu to může zachránit život nebo přinejmenším zdraví.
(/novinky/slavni-psi-tihle-dostali-za-stek-ve-filmu-statisice.html)]INFEKČNÍ NEMOCI A OČKOVÁNÍ
Toto jsou dvě věci, se kterými se váš pes téměř jistě setká anebo by přinejmenším měl (viz očkování). Některým infekcím dokáže očkování psů poměrně snadno a spolehlivě zabránit. Druhů očkování je k výběru spousta:
Vzteklina – očkování proti vzteklině je jediné očkování, které je ze zákona pro všechny psy povinné jedenkrát ročně. Nemoc se z nakaženého zvířete přenáší slinami, které se dostanou buď do otevřené rány nebo na sliznice. Virus pak napadne nervový systém. Zpočátku nakažený pes silně sliní a má poruchy chování. Požírá například nestravitelné předměty. Později se stává neklidným, agresivním, mění se jeho štěkot, má horečku a nemůže polykat. Konec nastává po celkovém ochrnutí zvířete. Léčba vztekliny u psů neexistuje a nemoc končí vždy smrtí zvířete.
Psinka – přenáší se stejně jako třeba chřipka, kapénkovou infekcí. Jde o nebezpečnou nemoc, která je jen velmi těžko léčitelná. Často bývá smrtelná nebo zanechává trvalé následky. U štěňat je psinka trvalá a neléčitelná. Prvními příznaky jsou výtoky z očí a čenichu, kašel, namáhavé dýchání, vyrážka na břiše, zvracení, průjem a horečka. Později se přidávají poruchy chůze, křeče, poškození (někdy trvalé) čichu a náhlá slepota. Psinka rovněž trvale poškozuje zubní sklovinu. Nakažená březí fena automaticky nakazí i svá štěňata, což může vyvolat i potrat. Proti psince se očkuje jednou ročně. Při prvním očkování jsou nutná ještě další dvě přeočkování.
Infekční hepatitida – nebezpečná infekce, která se na psa přenáší vdechnutím viru nebo v případě, že ho pes sežere. Virus nejvíce postihuje játra a ledviny a nezřídka nemoc končí jejich trvalým postižením. Žloutenka se u psa projevuje zvracením, průjmem, horečkou, kašlem, křečemi a zakalením oka. I proti hepatitidě je možné psa očkovat. Poprvé je to možné mezi devátým až dvanáctým týdnem života štěněte.
Parvoviróza – nemocní psi trpí úpornými vodnatými průjmy. Ve výkalech je často nesražená krev, psi zvracejí a mají horečku. Na parvovirózu trpí nejčastěji štěňata, pro něž někdy končí i smrtí z dehydratace. Kromě toho jsou k parvoviróze náchylná plemena jako německý ovčák, pitbull, labradorský retrívr, dobrman a rotwailer. Psi se nakazí tím, že virus pozřou v potravě nebo ho někde olíznou. Pro odvrácení fatálního konce je nutné léčbu začít včas anebo psa očkovat. Očkuje se jednou ročně.
Laryngotracheitida – veterinář Jan Herčík ji přirovnává k lidské chřipce. Jde o infekční onemocnění dýchacích cest. Virus nejprve napadne a oslabí dýchací systém a ten pak napadnou i baktérie, které komplikují průběh onemocnění. Pes mívá záchvaty kašle, výtok z nosu a očí a trpí nechutenstvím. Někdy může onemocnění přerůst i v zápal plic. Na rozdíl od výše uvedených nemocí je tato relativně snadno léčitelná, ale u některých psů se onemocnění chronicky vrací a může jim poškodit plíce. Proti laryngotracheitidě je možné psy očkovat, očkování se opakuje jednou za rok.
Lymská borelióza – jde o stejné onemocnění, které postihuje i člověka. Přenáší se především klíšťaty. Na člověka pes ale nemoc přenést nemůže, člověk se opět může nakazit jen klíštětem. Ovšem třeba i tím, které bylo přisáté na psovi. Borelióza se projevuje nejčastěji zánětem kloubů. Pes nápadně kulhá, má oteklé a bolestivé klouby, přičemž postiženy nemusí být nutně všechny klouby, ale jen některé. Mezi další příznaky patří nervové, kožní, horečka a nechutenství. Léčba spočívá v dlouhodobém podávání antibiotik. Očkuje se jednou ročně.
Coronaviróza – jde o velmi nakažlivé průjmové onemocnění malých štěňat. Zdrojem viru je nakažený trus. Štěňata mají kašovitý až vodnatý průjem, což štěňata ohrožuje zejména dehydratací. Očkování se doporučuje zvláště u oslabených vrhů štěňat.
Tetanus – je stejně nebezpečný pro psa jako pro člověka a často končí smrtí. Tetanus je způsoben otravou toxinem z bakterií, které napadají hlavně hluboké a hnisající rány, třeba od kousnutí. Často poshuje šťěňata, kterým se mění zuby. Nejvnímavější prý k infekci bývají němečtí ovčáci. Tetanus se může přenést i na člověka – ale jen skrze otevřenou hlubokou ránu a pouze v případě, že není očkovaný. I u psa má podobné příznaky jako u člověka. Jde o tuhnutí svalů, topornou chůzi, změnu hlasu a nakonec celotělovou křeč. Proti tetanu se očkuje jedenkrát za rok.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz