Policisté vyšetřují zločiny. Tedy alespoň v dobře fungujícím státě by to tak mělo být. V Česku je ale situace poněkud jiná. Velká část policistů totiž na místo hledání stop funguje de facto jako kancelářské kopírky.
Ministerstvo vnitra připravilo novelu trestního řádu, která by měla policisty zbavit části povinné administrativy. V přiložených materiálech však současně odhalilo jeden z důvodů, proč se řada lidí, kterým v posledních letech ukradli auto nebo peněženku, nikdy nedočkala spravedlnosti. Popsaná praxe navíc vznáší otazníky, nakolik efektivně česká policie jako celek funguje. Třikrát delší dobu než samotným šetřením případu, totiž policisté tráví tím, že neustále opisují tytéž informace, aby uspokojili byrokratická pravidla.
Kapesní krádeže, ukradená auta, jízdní kola nebo platební karty. Takové případy jsou noční můrou jak pro oběti, tak pro vyšetřující policisty. Najít pachatele je totiž velice obtížné, průměrně se to povede v každém desátém případě, a navíc to znamená strávit většinu pracovní doby, kterou by mohli využít k hledání stop či prací na jiném případě, nesmyslným opisování stejných informací.
Jak vypadá vyšetřování krádeže auta
S čím se musí policisté potýkat, demonstruje v předkládaném materiálu samo ministerstvo vnitra na příkladu ukradeného automobilu. Postup je přitom následující:
1. Oznamovatel dorazí na policii nahlásit krádež osobního automobilu a policisté s ním sepíší oznámení.
2. Následně policisté sepíší záznam o zahájení úkonů trestního řízení, do kterého uvedou stejné skutečnosti jako v trestním oznámení, které s oznamovatelem sepsali.
3. Policie vyjede ohledat místo činu, o čemž musí sepsat formální protokol se všemi náležitostmi podle trestního řádu, což má v praxi za následek, že znovu opíše všechny skutečnosti uvedené již v oznámení a záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, a k tomuto protokolu připojí fotodokumentaci místa, ze kterého bylo vozidlo odcizeno (tedy buď fotodokumentaci prázdného místa na parkovišti, nebo fotodokumentaci místa, na kterém stojí jiný automobil).
4. Dále policie zažádá případné svědky o podání vysvětlení, o čemž sepíše úřední záznam, vyžádá si odborné vyjádření k ceně odcizeného vozidla, zjistí, jestli na místě funguje kamerový systém, který mohl případně trestnou činnost zaznamenat, a tento záznam si formálním postupem vyžádá.
5. Zpracují formuláře pro potřeby informačních systémů policie, kde opět opakují tytéž informace.
6. Pokud předchozími úkony nezíská žádné poznatky vedoucí k určení konkrétního pachatele, stráví policie několik desítek minut šetřením, a pak několik hodin formálním zpracováním protokolů a záznamů obsahujících stejné informace, které získala již na začátku celé kauzy od oznamovatele. Takový spis pak policie uzavře usnesením o odložení.
Samo ministerstvo si je přitom absurdity nutného postupu vědomo. „Vznikne tak formálně bezvadný spis, který na několika desítkách stránek opakuje jedinou zjištěnou skutečnost, že bylo v určitou dobu odcizeno určité vozidlo, jeho identifikace a identifikace poškozeného,“ konstatuje v předkládaném materiálu s tím, že hodinová dotace pro vyřizování administrativy policistou je tak až trojnásobná v porovnání s jeho možností pohybovat se v terénu a sbírat poznatky důležité pro trestní řízení.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz