Kdyby mohly nádherné ruiny na řeckém ostrově Chios mluvit, jejich příběh by byl plný bolesti, utrpení a smrti. Leprokomeio Chios bylo, jak název napovídá, od konce čtrnáctého století až do roku 1957 používáno k izolaci nakažených leprou.
Po téměř šedesáti letech vydává místo svědectví posledních let, kdy zde žily oběti “božího trestu“. Opuštěný pozemek zůstal v řeckém podnebí na první pohled zakonzervován, i tak si návštěvníci musí dávat pozor, aby nepropadli ztrouchnivělou podlahou. Ale osobní věci izolovaných, zbytky léčiv a balíky obvazů vypadají nedotčeně.
Původce lepry známe od roku 1869, kdy bakterii objevil norský lékař Gerhard Armauer Hansen. Nejstarší známky choroby však sahají až dva tisíce let před náš letopočet a byly nalezeny na kostře v Rádžasthánu, v severozápadní Indii. Dnes se lepra léčí antibiotiky, celý proces trvá zhruba půl roku až rok, ale i tak je celosvětově registrováno až čtvrt milionu nových případů za rok. Poslední funkční leprosárium je Tichilești v Rumunsku, které se v roce 2002 staralo o 22 nakažených.
Leprosárium bylo otevřeno v roce 1378, kdy byl Chios součástí Janovské republiky. S tím, jak přibývalo nakažených, které považovali nejen za trestané bohem, ale i za oběti choroby z požívání solených ryb během půstu, vznikaly po celé jižní Evropě leprosária.
Toto fungovalo bez přestávky až do devatenáctého století, kdy přežilo obsazení ostrova Osmany, kteří část obyvatel vyvraždili, část vyhnali. Nedlouho poté však zasáhlo zemětřesení, které zabilo zhruba 8 tisíc obyvatel ostrova. Leprosárium došlo rekonstrukce až ve dvacátém století se vším potřebným, od kanalizace a prádelny až po restauraci. Dnes je místo díky vandalům a zubu času děsivou vzpomínkou na oběti choroby, odvržené ze společnosti, kompletní s dětskými knížkami i pecemi na spalování mrtvol.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz