Antarktida je obklopena obrovskými ledovými šelfy, které brání ledovcům v pohybu směrem do moře. Nový výzkum využívající data ze satelitů Evropské vesmírné agentury (ESA) prokázal, že tání těchto záchranných ploch může výrazně zrychlit pohyb antarktických ledovců a zvedání mořské hladiny.
Šelfové ledovce mohou dosahovat extrémních rozměrů. Největší z nich, Ross Ice Shelf, dosahuje rozlohy Španělska a zvedá se do výšky stovek metrů nad hladinu moře. Jedná se o zvláštní typ přírodních těles, které pokrývají moře souvislou vrstvou ledu při pobřeží v polárních oblastech.
Za posledních dvacet let se velké množství antarktických šelfů výrazně ztenčilo nebo úplně zmizelo. Například v roce 1995 se zhroutil ledovcový šelf Larsen A, který měl rozlohu Berlína, o sedm let později se propadla druhá část Larsen B, která byla ještě mnohem větší. Ihned po propadu Larsenu B se pohyb ledovců v okolí zrychlil až 8 krát.
Přibližně 13% plochy šelfů je tvořeno „pasivním šelfovým ledem“, který nemá velký vliv na rychlost tání a pohyb ledovců. Nicméně přímo pod tímto pasivním ledem je „záchranný pruh“, který výrazně ovlivňuje chování pevninských ledovců.
„Jakmile dojde ke ztrátě pasivního šelfového ledu a narušení záchranného pruhu, pohyb ledovce směrem do oceánu se výrazně zrychlí, což zapříčiní rychlejší stoupání hladiny moří v následujících letech,“ uvedl doktor Johannes Fürst z Institutu geografie univerzity v Norimberku.
Vědci díky satelitům ESA, jako jsou Cryosat nebo síť satelitů Sentinel, odhalili kritickou hranici, od které již nebude možné pohyb a tání ledovců zastavit.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz