POÚRAZOVÁ PÉČE: V Kladrubech vracejí do života tisícovku lidí ročně. Martina je jednou z nich

Zdroj: Archív pana Vlastimila Žižky

Návrat klienta k plnohodnotnému způsobu života, to je hlavní cíl, který při své práci sledují odborníci z Rehabilitačního ústavu Kladruby, který se letos zapojil do projektu Poúrazová péče.

„Méně závažné případy zvládnou i v jiných zařízeních, my se specializujeme na ty nejtěžší,“ tak by se dala shrnout slova Jakuba Pětiokého, kladrubského vedoucího fyzioterapeuta, který kromě toho, že je v ústavu na pozici náměstka pro rehabilitaci, je ve svém oboru mezinárodně uznávaným odborníkem.

Jemu a jeho kolegům ročně projde rukama tisícovka lidí. Kapacita rehabilitačního ústavu je 250 lůžek plus dalších 20 - 25 pro samoplátce dle aktuální potřeby, délka pobytu jednoho pacienta je do tří měsíců. To je tedy zhruba zmíněná tisícovka pacientů, tato kapacita však ani zdaleka nestačí.

Jen akutních pacientů s poškozením mozku po úrazech, cévních mozkových příhodách, operacích nádorů na mozku a mozkových cévách totiž nemocnice ročně přijmou 60 až 90 tisíc. Třetina z nich se do roka spontánně zlepší, třetina bohužel naopak umírá. Zbylá třetina vyžaduje dlouhodobou rehabilitační péči.

A tak není výjimkou, že na přijetí do rehabilitačního ústavu se může čekat až několik měsíců a spoustu pacientů musejí rovnou zamítnout z kapacitních důvodů, tito pacienti jdou pak do jiného zařízení. Prioritu mají ti propuštění z akutní péče.

NEJVĚTŠÍ PROBLÉM JE KAPACITA

Že kapacita specializovaných zařízení je tím největším problémem, potvrzuje i Vlastimil Žižka, jehož dcera Martina byla účastníkem vážné dopravní nehody. „Diagnóza byla úplně ta nejhorší, co může být. Martina měla poraněnou hlavu a poškozený mozek,“ vzpomíná pan Žižka.

Když pak dceru propustili z nemocnice, musel pan Vlastimil odejít do předčasného důchodu, aby se o ni měl kdo starat. A záhy zjistil, jaký je největší problém tuzemské následné poúrazové péče – kapacita. „Obvolali jsme a objezdili spoustu míst, kde by mohli dceři pomoci s návratem do života, ale byla to katastrofa: lůžka nejsou, zjistili jsme,“ vzpomíná na dobu, kdy Martina neuměla jíst, pít, chodit, mluvit, číst, psát… To všechno se musela znovu naučit, jako by se znovu narodila.

„Nakonec se podařilo umístit dceru do Kladrub. Začala velmi rychle stoupat ve všech dovednostech,“ říká otec dívky. „Martině moc pomohlo, že se jí věnují odborníci na poranění mozku, celý ten tým je prostě úžasný,“ chválí pan Žižka Rehabilitační ústav v Kladrubech.

ZÁVAŽNOST ZDRAVOTNÍHO STAVU

A jaká jsou tedy kritéria pro přijetí do ústavu v Kladrubech, kde poskytují celodenní komplexní rehabilitační léčbu po úrazech a operacích pohybového a nervového systému a od roku 2002 zajišťují na Spinální rehabilitační jednotce komplexní rehabilitační péči po závažných čerstvých míšních postiženích?

„Je to jednoznačně závažnost zdravotního stavu. Méně závažné případy dokáží úspěšně rehabilitovat i v jiných zařízeních. Pokud je možné něco udělat pro ty nejtěžší, pak právě v Kladrubech,“ vysvětluje náměstek Jakub Pětioký.

„Rekonvalescence je zásadně důležitá, aby lidé měli co nejvyšší šanci vrátit se zpět do normálního života. Proto jsme se rozhodli kromě finančních prostředků poskytovat i naturální plnění – tedy lázeňské a rehabilitační služby, které skutečně pomohou s uzdravením,“ říká Lubomír Netolický, manažer pojištění poúrazové péče od Generali.

ZÁPŘAH, NA KTERÝ MNOZÍ NEBYLI ZVYKLÍ

„Bylo by neefektivní se zaměřit pouze na pohyb a opomenout komunikaci, myšlení, plánování. Základem je tedy člověka naučit komunikovat, aby měl motivaci vyjít ven, pohybovat se a komunikovat ve společnosti. To vše je zapotřebí zakomponovat do rehabilitačního programu ve spojení s intenzivním pohybovým programem, aby pacient nezůstal doma, ale byl motivovaný a cítil se bezpečně jak v domácím, tak i komunitním prostředí venku,“ říká Pětioký.

V některých lázeňských a rehabilitačních zařízeních připouštějí, že péče by mohla být intenzivnější, ale zdravotní pojišťovny hradí jen určitý počet úkonů denně. A pokud si pacient nemůže připlatit za nadstandard, nedělá tak rychlé pokroky…

„My jsme přišli s nabídkou pro zdravotní pojišťovny být u těžkých pacientů placeni za výsledek, ne za proceduru. Tento systém úhrady u nás v současné době testujeme. Je motivující jak pro nás, tak i pro pacienty, klienty zdravotních pojišťoven. Zároveň to ale představuje zápřah, na který mnozí nebyli zvyklí ani v předchozím životě. Mají téměř regulérní osmihodinovou pracovní dobu vyplněnou vesměs fyzickou a mentální aktivitou,“ vysvětlil v nedávném rozhovoru uznávaný odborník.

MALÁ INFORMOVANOST PACIENTŮ I LÉKAŘŮ

V mnoha případech je příčinou, že se potřebné péče po úrazech a nehodách nedostane těm nejpotřebnějším, malá informovanost pacientů, ale také lékařů v nemocničních zařízeních.

Právě to chce změnit projekt Poúrazová péče. Klade si za cíl přispět k lepší informovanosti po dopravní nehodě, pokud jde o možnosti návratu do běžného života. Partnerská zařízení, která se zatím do projektu zapojila, najdete na stránkách www.pourazova-pece.cz.

„Najdete na nich podrobné informace o možnostech léčby i množství dalších zajímavostí,“ slibuje garant projektu, handicapovaný plavec a paralympijský medailista, Jan Povýšil. Zároveň vybízí všechny, kteří zažili autonehodu a poprali se, anebo se ještě stále perou, s jejími následky, aby se o své zážitky a zkušenosti podělili s ostatními. „Stačí napsat váš příběh a poslat jej na e-mailovou adresu [email protected]. Poslat můžete i video nebo fotografie. Důležité je, aby si ostatní uvědomili, že se to může stát i jim,“ uzavírá.