V případě, že se rodič s dítětem po rozvodu odstěhuje, měl by s náklady na dojíždění s druhým rodičem podělit. V rozhodnutí to připomněl Ústavní soud. Soudy, které upravují styk rozvedených rodičů s dětmi, by měli brát vzdálenost i vynaloženou energii v potaz.
Ústavní soud rozhodoval v případě muže, který si stěžoval na rozsudek Krajského soudu v Brně, podle nějž byly děti svěřeny do péče matce. Otec požadoval střídavou péči, to ale podle verdiktu nebylo možné, protože matka se odstěhovala 200 km daleko.
Soud sice stížnost zamítl, ztotožnil se ale s argumentací, že musí muž vyzvedávat i odevzdávat děti v místě bydliště matky. Veškeré náklady na jízdné tak nese jen on. Podle rozsudku má o to snížené výživné, to ale Ústavní soud nepovažuje za dostatečné.
Připomněl, že soudy by měly brát v potaz nejen finanční stránku věci, ale také čas a energii, které musí vynaložit jen jeden z rodičů. "Pokud musí rodič za účelem styku s dítětem překonat větší vzdálenost, je 'fér', aby negativa s tímto spojená nesli rovnoměrně oba rodiče," konstatuje.
Jako řešení Ústavní soud navrhl, aby rodič, kterému nebyly svěřeny do péče, vyzvedával děti v místě bydliště "pečujícího" rodiče. Zároveň by ale pečující rodič pro potomky jezdil do místa bydliště druhého rodiče.
Pokud by tedy měla děti svěřeny do péče matka, která bydlí v Brně, otec by pro ně jezdil tam. Poté, co by si je například na víkend odvezl do Prahy, kde bydlí on, musela by pak matka v neděli přijet do hlavního města.
Ne ve všech případech se to ale dá řešit stejně, uvědomuje si Ústavní soud. "V takovém případě by obecné soudy měly postupovat tak, aby alespoň zmírnily dopady do práv toho z rodičů, jehož práva jsou vznikem objektivní skutečnosti dotčena," píše se v rozhodnutí.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz