Zahraničí

Při útěku s autistickým synem jim stříleli na auto. Olga popsala úprk z Charkova

Traumatické zážitky a strach o blízké, které museli nechat doma – tak prožívá cestu na západ většina uprchlíků z Ukrajiny. A protože se situace na okupovaném území dál zhoršuje, přicházejí s čím dál smutnějšími příběhy.

Olga a její manžel mají sedmiletého syna s těžkým autismem. Odejít z domova pro ně bylo ještě náročnější než pro řadu dalších rodin. Obléhaný Charkov opustili, až když už neměli jinou možnost.

"Seděli jsme doma ve sklepě sedm dní. Než jsme se rozhodli odejít, začalo se bombardovat i v těsné blízkosti našeho domova. Z okna jsme viděli kouř," popsala pro TV Nova rozhodnutí město opustit paní Olga.

Navíc jim začalo docházet jídlo. Když se rozhodli z města autem odjet, vojáci už byli na předměstí. "Za 6 hodin jsme ujeli 15 kilometrů, na cestě po nás několikrát stříleli," vzpomíná Olga.

I když auto dostalo několik přímých zásahů, uvnitř se nikomu nic nestalo. S sebou do Lvova si ale přivezli těžké trauma. Stav autistického Alexe se navíc radikálně zhoršil. "Pokaždé, když slyším hlasitý zvuk, nejenom protiletecký poplach, jakýkoliv hlasitý zvuk, začnu panikařit," vysvětluje Olga.

Související obsah

​Rodina teď musí zůstat ve Lvově. Olga by sama se synem odchod do jiné země nezvládla a jejího muže přes hranice nepustí. Pryč z Ukrajiny zatím nemíří ani Ilja s Natou. Mladý pár se teprve nedávno sestěhoval do svého vysněného bytu v centru Charkova – i proto ho nechtěli dlouho opustit.

"Každou noc nás budily bomby. Každý den jsme trávili dlouhé hodiny v krytu v metru, byla tam zima a přelidněno," vzpomíná na situace v Charkově Ilja. "Nevzali jsme si žádné oblečení, balili jsme si v panice, nemáme s sebou nic užitečného. Máme sice kufr, ale v něm je jen jídlo a voda," dodala Nata.

I přes to, že jejich dům prošel těžkým ostřelováním, neztrácejí optimismus. "Charkov je náš domov, byt opravíme a budeme mít život takový jako před válkou," věří Ilja. Nata dokonce doufá, že bude ještě lepší než před válkou.

Oba ale museli ve válečné oblasti nechat rodiče. Od chvíle, kdy odešli, s nimi nemají žádné spojení. Stejně jako Julie. S dcerou přijela z města Ochtyrka.

Související obsah

​"V noci zase bombardovali, zničili továrnu na výrobu plynu. U nás v Ochtyrce je všechno špatně. Unikli jsme bombám. Nebýt dcery, tak bych tam zůstala, mám tam maminku a domov, teda to, co z něj zbylo," smutní Julia.

Obě přišly i o řadu přátel. "S přáteli, se kterými jsme žili, jsme se museli rozloučit, rozjeli se všude," řekla její dcera Safirama. Podle Julie skončily děti v Německu, Francii, v Polsku i v Česku. Safirama prozradila, že z jejích kamarádů ve městě zůstali jen čtyři.

Juliin starší syn zůstává v bombardované Oděse, její manžel a Safiramin otec je zase v obléhaném Charkově. Podle posledních zpráv, které od něj mají, je jeho čtvrť téměř srovnaná se zemí. Poslední tři dny od něj však žádné zprávy nepřišly. Nezbývá jim tak nic jiného než jen doufat, že je stále naživu.

TN.cz, vbo
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Co byste neměli přehlédnout

TOP 10 ČLÁNKY A VIDEA

Důležité Události

Píše se na Deník.cz