Mezi Čechy se často objevuje názor, že z běžného člověka se bezdomovec jen tak nestane. Jenže opak je pravdou. Data potvrzují, že na ulici jsou i lidé, kteří pracovali, mají vzdělání a rodiny. Bezdomovce z nich většinou udělala závislost na alkoholu nebo drogách. Pokud už se někdo na ulici ocitne, je pro něj podle odborníků velmi těžké vrátit se do běžného života.
Jiří a Martin. Dva muži, kteří mají něco společného, a to život na ulici. Oba přiznávají, že začátek všeho byl blahobyt. Jeden začal pít, druhý brát drogy. Jejich cesty se ale liší.
Téměř 50letý Jirka Macháček bojuje a snaží se vrátit do běžného života. Než skončil na ulici, byl spolumajitelem stavební firmy, byl ženatý a měl děti. Jenže problémy s alkoholem z něj udělaly bezdomovce.
"Člověk otupí a pak jde támhle žebrat ke kostelu. Zvyknete si na to, že na vás lidé koukají, jak se hrabete v popelnici. Na zastávce před krásnou blondýnou seberete zbytek vajgla," říká on sám.
Jirkovi trvalo se z ulice dostat několik let. Prošel protialkoholní léčebnou a nyní bydlí v azylovém domě a začal pracovat. "Dá se říct, že tohle je pro mě restart, znovuzrození," dodává.
"Léta pracuji s charitou, odkud se mi tu a tam ozvou, jestli někoho nepotřebuji do práce. Jirka je spolehlivý a pracovitý," říká pak o Jiřím jeho zaměstnavatel Pavel Král.
Opačným příkladem je 41letý Martin Šoul. Ten na ulici žije necelé čtyři roky a příliš se mu z ní nechce. I u něj byla počátkem všeho závislost, tentokrát na drogách. "Rodiče mají vilu. Když jsem na něco neměl, tak jsem je okrádal," přiznává.
"Člověk na ulici může skončit ze dne na den, přijdete o práci, o bydlení, nemáte co jíst," říká. "Nejhorší je, že když jste na ulici, tak máte milion věcí, tašek, knížek. A pak někde zachrápete a už ráno nemáte nic," popisuje neúprosný svět ulice.
Během natáčení se sice Martin nad svou životní situací rozplakal, jenže ve finále mu prý určitá svoboda vyhovuje. "Z ulice příliš nechce, zatím nemá pořádnou touhu," myslí si asistent Městské policie Plzeň Roman Nikodém, který se o bezdomovce stará.
Lidí jako Jiří nebo Martin jsou ovšem v Česku tisíce. Další desetitisíce žijí takzvaně na hraně a přespávají třeba v garážích. Ztrátou zázemí je podle odborníků ohroženo až 30 % Čechů. Kvůli rostoucím nákladům na bydlení a nízkým příjmům se rodiny, senioři i mladí lidé dostávají do situace, kdy jim po zaplacení nájmu nezbývají peníze na základní potřeby.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz