Pozvání do pořadu TALK! přijala herečka, šansoniérka a také koučka Světlana Nálepková. S moderátorkou Rebeccou Diatilovou se bavila o svém životě, zásadních proměnách nebo o tom, jak se nyní snaží pomáhat jiným lidem.
Nálepková se nyní zabývá hlavně koncertováním, věnuje se ale i divadlu. Jak říká, největší svobodou jsou pro ni šansonové recitály. „V divadle přece jenom člověk musí dodržovat určitá pravidla. Ale když někam přejdu se svým koncertem, tak je to celé na mně a cítím se velmi svobodná, víc než třeba v divadle,“ prohlásila.
Zabývá se i životním koučinkem, studovala třeba buddhismus. „Je to naprosto odlišné od těch předešlých dvou profesí a je to pro mě taková velká výzva. Jestli obstojím nebo neobstojím, jestli těm lidem jsem schopná něco dát nebo je provést jejich problémem... Je pro mě hrozně příjemné, když vidím, že se ti lidé opravdu někam posunuli a že jim to pomohlo,“ popsala.
Nálepková prozradila, že k životnímu koučinku ji přivedlo zjištění, že se nachází v emoční disharmonii, ve které žila hodně dlouho. „Můj život byl nahoru dolů a z velkých propadů zase do velkých výšin. A já jsem už tady v té emoční nevyrovnalosti prostě nechtěla žít, protože mě to hrozně obtěžovalo, a hledala jsem cestu, jak si pomoct,“ vysvětlila.
Pomoc přišla v podobě regresivní terapeutky, se kterou začala řešit svoje problémy, a odkud pramení. Zároveň to pro ni byl přelomový rok 2012, kdy se poprvé dostala do Himalájí. V Himalájích se dostala mimo svou komfortní zónu a bylo to pro ni hodně nepříjemné.
„Velmi těžce jsem to nesla, odstonala, že jsem na to nebyla připravená, a myslela jsem si, že je to nejhorší, co jsem kdy zažila, že se tam nikdy nevrátím a že to bylo zkrátka příšerné. Vrátila jsem se domů, čtyři měsíce jsem tak jako přežívala a najednou jsem zjistila, že se tam potřebuji vrátit, že se něco stalo. Nevěděla jsem co, ale tušila jsem, že tam dochází k nějaké transformaci nebo změně, že v tom musím pokračovat,“ dodala.
Po návratu se setkala s učitelem buddhismu a meditace. Nejen v Himalájích, ale i na dalších meditačních kurzech to pro ni bylo náročné, ale buddhistická filozofie ji velmi oslovila a dala odpovědi na mnohé otázky.
Nicméně to nebyl cíl, ale teprve začátek cesty. Jak Nálepková přiznává, do Himalájí se pořád vrací a stále se dovídá něco nového, zatím na sobě pracuje.
„Naučila jsem se věci nebrat příliš tragicky, některé věci prostě brát tak, jak jdou v životě, a vědět, že všechno je pomíjivé a že to je tady jenom na chvíli a že se zase nemusíme tak trápit, protože prostě to není donekonečna to, co se nám děje. A to, že se vše všechno mění a že život je pořád v pohybu a že tady nemáme nic nastálo a nikoho a nic. Takže když tyto věci přijmeme do svého života, tak se nám trošku uleví,“ prohlásila.
Jak nasávala tyto znalosti, tak se pomalu přesouvala i ke koučinku. Měla z toho ale velké obavy. Pomohl jí v tom další učitel. Nyní za ní chodí lidé, kteří potřebují pomoci. Jedná se třeba o vztahy či ztrátu smyslu života v pokročilejším věku.
„Neumí se nasměrovat, neumí udělat restart a nic je netěší, nic je nebaví a myslí si, že takhle už dožijí. Necítí se dobře, komfortně a potřebují s tím pomoct. Potřebují trošku otevřít obzor a zjistit, že není jedna možnost nebo žádná možnost, ale že těch možností je mnoho, a potřebují nahlídnout na ty možnosti, které jsou pro ně třeba nejlepší, jakým směrem se dál ubírat,“ dodala.
Na celý rozhovor se Světlanou Nálepkovou se můžete podívat pod titulkem článku.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz