Ve středu uplynulo 40 let od tragické havárie raketoplánu Challenger. Byl to druhý raketoplán NASA vypuštěný na oběžnou dráhu Země. Jeho první mise začala v roce 1983 a poslední, desátá, v roce 1986 – během ní měla být ve vesmíru vypuštěna komunikační družice. Podle vyšetřování bylo příčinou havárie selhání techniky, ale i lidské selhání.
Start raketoplánu Challenger sledovali téměř všichni Američané v televizi, další přijeli přímo na Floridu. Na palubě totiž byla vítězka celoamerického programu Učitel ve vesmíru, učitelka Sharon Christa McAuliffeová. 28. leden se měl zapsat do dějin.
Raketoplán Challenger byl vysoký 56 metrů, na šířku měřil 24 metrů. Byl tedy vysoký asi jako panelák s 18 patry. Rozpětí křídel měl podobné jako větší dopravní letadlo. Skládal se z několika částí – raketoplánu, externí palivové nádrže a dvou pomocných raketových motorů. A právě v pravém pomocném raketovém motoru došlo k prvnímu a zásadnímu problému. Tam se totiž nacházejí gumové těsnící kroužky, které měly utěsňovat spoje jednotlivých částí motoru.
V den havárie ale panovaly velmi nízké teploty. Právě při nich kroužky začaly tvrdnout a přestaly správně těsnit. O této jejich vlastnosti věděli inženýři v NASA. Žádali proto vedení, aby start odložilo. Přesto byl schválen.
Přesně v 11:38 tamního času raketoplán zažehl motory a odstartoval do vesmíru. Kvůli chladu guma ztvrdla a ztratila pružnost, takže nedokázala včas utěsnit spoje. Oheň se přes ně dostal ven a propálil úchyt pravého bočního motoru. Ten se uvolnil a prorazil hlavní nádrž. Vodík a kyslík se rozptýlily do okolí. A po třiasedumdesáti sekundách od startu raketoplán explodoval. Všech 7 nadějných astronautů tragicky zahynulo.
Havárie Challengeru se stala jednou z nejtragičtějších událostí v dějinách kosmonautiky a výrazně ovlivnila další vývoj letů do vesmíru.
Teď je vesmír dostupný každému, vzkazovala NASA lidstvu na počátku 80. let, když začala do vesmíru posílat neprofesionální astronauty. Kosmické výpravy se staly tak běžnými, že se o ně už lidé moc nezajímali. Program 'Učitel ve vesmíru' to měl změnit, přihlásilo se do něj 11 tisíc kantorů. „V myšlenkách vás všechny vezmu do vesmíru,“ řekla vítězka Christa McAulliffeová.
Spolu s Christou bylo na palubě Challengeru dalších šest astronautů. „Velitelem mise byl 46letý člověk, který letěl už na svoji druhou misi, vedle něj v pilotním křesle seděl nováček Michael Smith. V posádce byly i dvě ženy,“ vysvětluje předseda vzdělávacího spolku Kosmos-news Milan Halousek.
Dnem D byl určen 28. leden 1986. Inženýři NASA prosili vedení, aby start odložilo. Kvůli nízkým teplotám se obávali, že dojde k technické závadě. „Nemohli jsme dokázat, že to dopadne špatně. Ale měli jsme dostatek údajů, abychom ukázali, že riziko je velmi vysoké,“ řekl v minulosti inženýr NASA Roger Boisjoly.
V tu chvíli ještě pár lidí doufalo, že je to jen zlý sen. Ale nebyl. Část posádky umřela okamžitě. Několik astronautů výbuch v relativně nepoškozené kabině přežilo. Ty však čekala jistá smrt při roztříštění modulu o hladinu oceánu. Od té chvíle je dělily tři minuty. Tři minuty, kdy se drželi za ruce, modlili se a doufali v zázrak. To vše zachytil diktafon jednoho z nich.
Po havárii NASA zpřísnila podmínky startů do vesmíru. „Po technické stránce došlo k velkému množství vylepšení, zkvalitnění přípravy, zkvalitnění úpravy startovací rampy, úpravy vlastního raketoplánu,“ míní Halousek.
Tato katastrofa je nesmazatelně zapsána černým písmem do historie. Zároveň ale připomíná, že právě díky ní se lidstvo posunulo o významný krok dál.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz