Génius jednoduchosti Rudolf Hrušínský

Zdroj: TV Nova

Bodrý voják Josef Švejk, duševně zvrácený zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl či lázeňský mistr Antonín Důra – to jsou jen některé z filmových postav, při jejichž jmenování hned vytane na mysli osobnost Rudolfa Hrušínského. Čím si tento herec získal tolik srdcí nejen filmových, ale i divadelních diváků, a jaká byla jeho cesta k nenapodobitelnému hereckému mistrovství?

Rudolf Hrušínský, vlastním jménem Rudolf Böhm, se narodil 17. října 1920 v Nové Včelnici (dříve Nový Etynk) hercům Hermíně Červíčkové a Rudolfu Böhmovi-Hrušínskému. Stal se tak potomkem starého a velmi rozvětveného divadelního rodu Červíčků-Budínských, jehož kořeny sahají až k Josefu Kajetánu Tylovi. Jeho profesní osud byl podle hercova někdejšího vyjádření zpečetěn i tím, že se narodil po představení přímo za jevištěm nevytopené hospody.

V dívčí sukénce
V Budínského divadelní společnosti začal vystupovat už jako děcko. Poprvé se objevil na scéně, k jeho velké potupě, v dívčí roli, a to v Eyslerově operetě Dítě cirku. Od sedmi let pak vystupoval pravidelně - jednu z dětských postav si zahrál dokonce v divadelní úpravě Haškova Dobrého vojáka Švejka, což bylo jeho první setkání s postavou Josefa Švejka, která se pro něho v budoucnu stala zcela zásadní. V patnácti letech pak začal hrál „velké" divadlo. Nejdříve v Uranii a potom v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. Když nebyl přijat na Pražskou konzervatoř, navštěvoval Hereckou školu E. F. Buriana. V letech 1937 - 1939 získal v Burianově Déčku angažmá. Později vystřídal několik divadelních scén a v roce 1950 zakotvil v Městských divadlech pražských, kde kromě herecké práce začal i režírovat. V roce 1960 přijal angažmá Otomara Krejči a stal se členem činohry Národního divadla. Za všechny jeho divadelní role připomeňme Molièrova Tartuffa, postavu Chludova v Bulgakovově Útěku, Boleslava v Tylově Drahomíře a jejích synech, Jaga v Shakespearově Othellovi či Falstaffa v Králi Jindřichovi IV.

Před filmovou kamerou
V roce 1937 debutoval i před filmovou kamerou, a to postavou Jarky Rejlka v Binovcově snímku Lízin let do nebe. Při natáčení se setkal, kromě mnoha jiných herců, také se Zdeňkou Sulanovou a Josefem Kemrem, kteří se stali jeho celoživotními přáteli. Na počátku filmové herecké kariéry ztělesňoval především studenty, romantické snílky a milovníky, jimž odpovídal svým jemným chlapeckým zevnějšek a přirozeným hereckým projevem. Zahrál si tak například septimána Vaňka z Fričova snímku Cesta do hlubin študákovy duše, studenta Michala v Nočním motýlovi, Richarda ve snímku Neviděli jste Bobíka? nebo Spytihněva z Hostince U kamenného stolu. Ještě před válkou si vyzkoušel také filmovou režii, a to u filmů Jarní píseň a Pancho se žení. Na tomto poli se ale výrazněji neprosadil. Zahrál si i ve významných filmech režiséra Otokara Vávry, Františka Čápa nebo Martina Friče. Jeho osudovou rolí se však stala až postava Josefa Švejka ve Steklého adaptaci Haškova Dobrého vojáka Švejka z roku 1956. O rok později bylo v kinech uvedeno i jeho pokračování, a to pod názvem Poslušně hlásím. Po Karlu Nollovi a Sašovi Rašilovovi to tedy bylo další a patrně také nejúspěšnější zfilmování tohoto románu. Sám Rudolf Hrušínský to ale viděl trochu jinak. „Nejlepší Švejk, kterého jsem kdy viděl, byl Trnkův - loutkový," říkal skromně.

Nezapomenutelné role
Od poloviny padesátých let dostával čím dál častěji větší příležitosti projevit se i jako charakterní herec. Především díky úlohám ve filmech Františka Vláčila, Karla Kachyni, Juraje Herze nebo Jiřího Menzela zazářil snad v každé ze svých rolí. Připomeňme například postavu lázeňského mistra Důry z Rozmarného léta, zvráceného zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, doktora Meluzína z Dýmu bramborové natě, advokáta Radosty z Kulového blesku, doktora Gruntoráda z Postřižin, Prepsla z filmu Pozor, vizita!, válečného vysloužilce Pankráce ze Tří veteránů, doktora Skružného z Vesničky mé střediskové nebo Emila Háchu z jeho poslední role, a to z televizního filmu režiséra Pavla Háši Noc rozhodnutí.

„Jednoduché" kouzlo hlasu
Rudolf Hrušínský byl nejen divadelním a filmovým hercem a režisérem, ale spolupracoval také s rozhlasem, dabingem a účinkoval i jako recitátor. Jeho herecké umění se vyznačovalo až totálním splynutím s postavou, a i když ztělesňoval někoho, kdo se navenek projevoval dramaticky, docílil toho úspornými až civilními vyjadřovacími prostředky, při kterých byla důležitá práce s hlasem. Často využíval napětí mezi svojí robustní fyziognomií a klidným, nepatetickým vyjádřením. Jak o něm jednou řekl herec Jan Tříska, byl zkrátka géniem jednoduchosti. Zemřel 13. dubna 1994 v Praze ve věku nedožitých čtyřiasedmdesáti let.

Co jste o něm možná nevěděli
- Jméno Hrušínský získal jeho otec poté, co byl doslova nachytán v cizí zahradě na hruškách. Kolegové mu pak přilepili na dveře bytu cedulku s textem „Rudolf Hruškovský, dramatický umělec." Tento pseudonym, po čase pozměněný na Hrušínský, tak používal místo zamýšleného Otomara Otovalského.
- Za komunistického režimu, když nesměl hrát, se živil dokonce jako taxikář.
- Natočil přes sto filmů.
- V letech 1990 - 1992 se veřejně angažoval a byl za Občanské fórum zvolen poslancem Federálního shromáždění Československé republiky.
- Jeho synové Rudolf a Jan se také věnují herectví. Oba můžete vídat i na obrazovce TV Nova. Rudolfa například v seriálu Ulice, Jana třeba v seriálu Místo v životě.

Nenapodobitelného Rudolfa Hrušínského si nenechte ujít v sobotu 30. prosince v 17.40 ve filmu Dobrý voják Švejk a na Silvestra v 17.45 ve filmu Poslušně hlásím. Vždy na Nově!