Rostou mi přes hlavu. Kdo? Rodiče!

Zdroj: TV Nova - Kiril Táborský

Vážená paní doktorko, chtěla bych se zeptat, co mám dělat. Moje problémy začaly už před šesti lety, kdy jsem nečekaně otěhotněla se svým přítelem. Kamarádi mu namluvili, že dítě není jeho, a on mi dal podmínku - buď půjdu na potrat, nebo zůstanu sama. Já si vybrala dítě. Po porodu se vše obrátilo, a když přítel uviděl syna, navrhl mi, že by nás chtěl oba dva, jestli mu to odpustím. Já samozřejmě odpustila a teď jsme spolu již 6 let a máme ještě tříletou dceru. S přítelem nám to celkem klape, ale problém je v jeho rodičích, nebo možná ve mně a to právě nevím. Nesmím říct svůj názor, pokud nesouhlasí s jejich. Teď , co máme dceru, je to ještě horší. Syn může vše, ale holka nic. Abych to s nimi vydržela, musím, jak se říká, držet hubu a krok. Bydlíme s nimi v jednom domě. Každej mi radí, sbal děti a uteč, než se zblázníš… Majka

Moje milá Majko, nezbývá mi než souhlasit - zanedlouho se v takovém prostředí skutečně zblázníš. Píšeš, že s mužem teď vycházíte dobře, co na to říká on? Stojí na straně rodičů, nebo na tvé? On je v tomto "souboji" velmi důležitý. Pokud to dosud neudělal, měl by se k celé situaci postavit jako chlap - za svou ženu, i když to jsou jeho rodiče. Protože za chvilku vám přerostou přes hlavu, pakliže se tak dosud nestalo.

Myslím, že není důvod, aby sis to brala na triko. Podle toho, jak celou situaci popisuješ, vidím chybu na straně rodičů, kteří nevědí, kde jsou hranice. Pokud tvůj muž nic neudělá, doporučuji napočítat do deseti, nabrat dech, sílu a potom za nimi zajít a říct jim něco ve stylu: "Respektuji vás, ale byla bych ráda, kdybyste mi přestali mluvit do výchovy, o které si myslím, že je pro mé děti i celou mou rodinu nejlepší." Tak do toho! Kdyby se pokus nezdařil, vzala bych děti, případně i muže, a odstěhovala se z jejich dosahu. Heslo: Pro klid třeba na kraj světa!