Nezničitelná „Vejtřaska“ slaví pětapadesátku

Praga V3S patří do velké motoristické české historie stejně jako Tatra 613 nebo Präsident.

Kdo by dnes neznal rachotící „vejtřasku“, tradičního pomocníka tuzemské armády? A kdo by čekal, že tohle auto má už pětapadesát let?

Je to tak. Už k věku důchodce se blíží Praga V3S a přesto se s ní ještě setkáváme na českých silnicích. V armádě jich dodnes slouží ještě 1262. Důvod úspěchu tohoto vozu je typický pro všechny nesmrtelné automobily – jednoduchá a snadno opravitelná konstrukce.

Inženýři měli v roce 1951 jednoduchý úkol. Vyvinout pro armádu nový vůz, který by dokázal nést mnoho druhů nástaveb a nezastavil by ho ani těžší terén. Proto vývoj vozu vzal za základ tradiční technické a již vyzkoušené systémy – velký žebřinový rám, tuhé nápravy a spolehlivý motor. Ten však prošel trochu překotným vývojem. Původně se plánovalo zavedení řadového pětiválce se vzduchovým chlazením, podobě jako u Tatry. Jenže hned první zkoušky potvrdily nevhodnost výběru. Vzal se tak motor z Tatry 111, rozpůlil se a vzniklý, vzduchem chlazený řadový šestiválec se stal ideálním kompromisem. V roce 1953 vyjel první vůz z továrny a byl nasazen ve službách armády ČSSR.

Jednoduchá konstrukce = úspěch

Auto má dodnes v nákladních vozech velmi netradiční ideální rozložení hmotnosti na nápravy. Tím se docílilo vysoké nosnosti a také stability v terénu. Auto se může brodit až do hloubky 80 cm, přejet překážku až 40 cm vysokou a zvládne boční náklon 37°. Vejtřaska byla používána nejen v armádě, ale její úspěšný start znamenal rozšíření i do dalších odvětví i soukromého života. Dodnes po našich silnicích jezdí tradiční jeřáby, fekální vozy a skříňové nástavby.

V roce 1990 byla ukončena výroba vozu, ale produkce náhradních dílů pokračovala dál. Je však zajímavé, že „Vejtřaska“ byla vyráběna nadále ve Vojenském opravárenském středisku v Přelouči (dodnes můžete přes zeď vidět desítky vozů v polorozebraném stavu), ale s motorem Avia.