Jaký pes se hodí do paneláku (1/3)?

Doga v paneláku, to asi není nejlepší nápad. Ale jací psi se naopak do paneláku hodí?

Občas se říká, že pes do paneláku nepatří. Když se srovná obyčejný den panelákového psa s klasickým vesnickým psem, ukazuje se, že je to nesmysl. Klasický venkovský voříšek může trávit většinu času uvázaný na řetězu u boudy, případně v kotci. Na procházky není čas ani energie, jeho hlavním posláním je co nejhlasitěji štěkat, když se někdo blíží. Ve srovnání s takovýmhle životem jsou na tom panelákoví psi ještě moc dobře: i když tráví část dne sami doma, dostává se jim luxusu několika procházek denně, jsou dobře krmení a lidé se s nimi často pomazlí.

Velká plemena jsou na obtíž

Je jasné, že do malého bytu se moc velký pes nehodí. Má větší nároky na prostor, na venčení, ale také spotřebuje víc žrádla a musíte si ho víc hlídat. Větší pes hlasitěji štěká, víc vyměšuje, o hodně víc toho naběhá. To znamená, že si ho pořídit sice můžete, ale budete s ním mít řádově víc starostí než s menším pejskem.

Chlupy do bytu nepatří

Většina psích plemen ztrácí chlupy. Oni jsou ti chlupáči sice milí a nádherně se s nimi mazlí, ale popravdě řečeno, ty chlupy jsou nesnesitelné. Jemná hladká srst se dá z koberce odstranit jen s velkou námahou. Z koberců ji dostanete jen zvlhlou molitanovou houbičkou, když s ní centimetr po centimetru projedete celý byt.

Paneloví psi

Za ty generace, co se psi šlechtí, se už podařilo vychovat plemena, která jsou do malých prostorů panelákových bytů jako stvořená. Tihle psíci mívají přátelskou povahu, jsou nenároční na chov a nádherně se s nimi mazlí. Mezi nejoblíbenější psy specializované na malé byty patří:

Maltézský pinč vlastně není pinč, ale spíš bišonek. Doma je měli už patriciové v době starého Říma. Maltézáček je maličký pes, vysoký asi 25-30 centimetrů, s parádní hedvábnou srstí. Srst je jeho největší chloubou i slabinou: nesmí zmoknout, neměla by se stříhat a musí se každý den česat a kartáčovat. Je to zkrátka pes vhodný pro pečlivé majitele s dostatkem času. Všichni jsou malí, hraví a mazaní – zkrátka idální psi do panelákového bytu.

Bišonek býval kdysi královský pes. Nejčastěji se vyskytoval na francouzském dvoře, odkud pochází jeho klasická představa: malý nafintěný krasavec ozdobený mašlemi, navoněný parfémy a namašlený kokardami. Je trošku podobný maltézákovi, ale má o něco delší nohy a kratší uši. Vypadá sice jako plyšová hračka, ale je to chytrý živý pes, kterému stačí nevelký prostor k tomu, aby byl naprosto šťastný. K chovu se váže jen několik zásad: neměl by se mu kupírovat ocas, hedvábně kudrnatá srst se musí pravidelně rozčesávat a přistřihovat. Dá se říct, že péče o něj není zdaleka tak náročná, jako o maltézáka.

Boloňský psík je bišonkovi docela podobný, jen má o něco delší nos. Musí se denně česat a kartáčovat, s koupáním by se to nemělo přehánět.

Pekingský palácový psík býval dříve chován jedinou rodinou na světě. Ale zase to nebyla rodina ledajaká – šlo o samotného čínského císaře. Od roku 888 se dokonce pekinézové pohřbívali do společné hrobky s císařem! Je to sice maximálně 25 centimetrů vysoký mrňous, ale může vážit až 6 kilo. Srst má sice bohatou, ale zdaleka ne tak náročnou jako pinčové a bišonci. Taky mu tolik nevadí pobyt v přírodě. Jediné, nač si musíte dávat pozor, jsou jeho velké, citlivé oči. Protože je pekinéz docela odvážný, stává se, že mu oči při rvačce poškodí nějaké kočka nebo pes. V bytě nenadělá moc rámusu, je klidný, ale když se od mládí nevychovává, může být občas kousavý.

Šicu pochází z Tibetu. Má krapet odlišnou povahu než pekingský psík, byl totiž používaný jako domácí hlídač. Proto dokáže být ostřejší, než by jeho povaha napovídala. Na druhou stranu je přítulný, milý a vyjde dobře s jinými psy i ostatními domácími zvířaty.

Lhasa apso je také Tibeťan. Býval posvátným plemenem, tvrdívalo se o něm, že pomohl Buddhovi, když to potřeboval. Dříve to byl pastevecký pes, dnes je v oblibě po celém světě a asi jen málokoho by napadlo, hnát lhasu apso k ovcím.

Pudl je král všech panelákových plemen, proto jsme si ho nechali až na konec. Na rozdíl od všech předchozích plemen nemá „vlezlou srst“. Chlupy neztrácí, a když už, dají se z koberce snadno odstranit. Pudl by se měl stříhat pravidelně asi každé 4 měsíce. Do paneláku jsou vhodné spíš dvě menší velikosti – velký pudl se svými až 58 centimetry je už příliš velký.