Husáka vystřídal Havel. Jak pukaly komunistické ledy

Události před jedenadvaceti lety výrazně ovlivnily život nás všech. Co vše předcházelo pádu komunismu v Česku?

Listopad 1989 - tento měsíc si pamatují všichni. Lidé poprvé výrazně projevili nespokojenost se stávajícím společenským uspořádáním. Pád komunistického režimu už se nedal zadržet. Co vše k tomu přispělo?

Mezinárodní situace

V roce 1985 vyhlásil tehdejší generální tajemník Sovětského svazu Michail Gorbačov perestrojku a glasnosť, jejichž úkolem byla především restrukturalizace sovětské ekonomiky a demokratizace společnosti, avšak vedoucí úloha komunistické strany měla zůstat zachována.

To byl do světa jasný signál, že Sovětský svaz se reformuje. V roce 1989 postupně padl komunistický režim v Maďarsku a Polsku. I ve Východním Německu to vřelo. Tehdejší generální tajemník německé komunistické strany Erich Honecker odmítal zavést perestrojku a glasnosť. Německá demokratická republika neprosperovala a tisíce lidí proti tomu protestovaly. V říjnu dokonce Honecker nařídil potlačit demonstraci v Lipsku střelbou, ale to velitelé ozbrojených sil odmítli.

Mnoho Němců se pokusilo během léta utéci na "Západ“. V září jim to povolilo Maďarsko. Postupně o politický azyl na západoněmeckých ambasádách v jiných východoevropských státech požádaly desetitisíce východních Němců. Jen v Praze to bylo více než 11 tisíc lidí. Z Prahy začátkem října 1989 odjel vlak svobody, který umožnil cestu na západ prvním tisícovkám východoněmeckých uprchlíků. Následně obě Německa mezi sebou v listopadu otevřela oficiálně hraniční přechody, což nakonec přispělo k pádu Berlínské zdi (9. listopadu 1989) a o rok později i ke sjednocení Německa - 3. října 1990.

Neklid vládne Československem

První výrazná demonstrace se odehrála v Bratislavě 25. března 1988. Do dějin vstoupila jako Svíčková manifestace. Byla to klidná demonstrace za náboženská a občanská práva a svobody v socialistickém Československu. Demonstrace se přímo na Hviezdoslavově náměstí zúčastnilo 3500 lidí a v přilehlých ulicích jich bylo zablokováno dalších 6 tisíc. Shromáždění potlačilo 953 příslušníků bezpečnosti. Zatčeno bylo 126 lidí a 12 cizinců – mezi nimi i akreditovaní novináři.

Další demonstrace se uskutečnily v Praze 21. srpna k příležitosti 20. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a 28. října - 70. výročí vyhlášení samostatného státu.

10. prosince 1988 proběhla na Škroupově náměstí na Žižkově v Praze povolená demonstrace u příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv.

16. prosince přestal být rušen poslech cizích zahraničních rozhlasových stanic v Československu.

V lednu 1989 se nespokojenost lidí projevila během takzvaného Palachova týdne. Původně to měla být jen vzpomínková akce připomínající upálení se Jana Palacha v roce 1969. Její násilné potlačení StB vyprovokovalo sérii demonstrací. K potlačení nepokojů byla nasazena vodní děla, slzný plyn, obrněná auta, bicí komando i lidové milice. Během sedmi dnů (15. - 21. ledna) byly zmláceny stovky lidí, mnoho jich bylo zatčeno a řadu jich odvezla bezpečnost mimo Prahu, kde je v mrazech nechala v lesích. Palachův týden přispěl k propojení nezávislých iniciativ, disidentů s vědci a populárními umělci, kteří byli na výsluní tehdejšího režimu.

Proti lednovému postupu režimu vznikla v červnu petice Několik vět, kterou vypracovalo hnutí Charta 77. Podepsaly ji desetitisíce "obyčejných" lidí i řada známých osobností, které se dosud těšily přízni režimu (Hana Zagorová). Petice žádala propuštění politických vězňů, svobodu médií a nezávislých iniciativ a požadovala veřejnou diskusi o politice a hospodářství státu.

Během roku 1989 se uskutečnilo ještě několik dalších demonstrací. Nejvýznamnější proběhly stejně jako předchozí rok v srpnu a v říjnu. Lidé v severních Čechách byli nespokojeni s životním prostředím a začátkem listopadu (10., 11. a 14. listopad) v Teplicích demonstrovali proti špatné ekologické politice státu.

12. listopad – Tisíce československých poutníků se vypravilo do Říma na svatořečení Anežky České.

Protesty zahájili studenti

17. listopad – Tisíce studentů se shromáždily k plánovanému připomenutí 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty. Akce se měla uskutečnit na pražském Albertově a organizoval ji Socialistický svaz mládeže (SSM). Na její organizaci se nepodílela žádná disidentská organizace. Organizátoři vyzvali účastníky, aby si přinesli květiny. Poklidná část demonstrace skončila bez incidentu. Tisíce demonstrantů se ale vydaly na cestu k Václavskému náměstí, kde jim mezi Národním divadlem a Perštýnem přehradily prostor Sbory národní bezpečnosti, které uzavřely i Mikulandskou a Voršilskou ulici. V té době tam bylo asi deset tisíc demonstrantů. Dav začaly bezpečnostní složky rozhánět obušky a zatýkaly jednotlivce. Při zásahu bylo zraněno 568 lidí. Studenti, kterým se podařilo utéci, zamířili do divadel, kde mluvili s herci a začali vyjednávat stávku na podporu studentů.

18. listopad – Informace o tvrdém zásahu proti studentům se začala šířit mezi lidmi. Mezi vysokoškoláky a herci se začaly organizovat stávkové výbory, které požadovaly vyšetření a potrestání viníků tvrdého zásahu. Realistické divadlo navrhlo týdenní stávku na podporu studenstva. Zásah začali kritizovat i mnozí členové komunistické strany. Rádio Svobodná Evropa vysílalo fámu o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi. Ta přispěla k tomu, že prošetření zásahu žádali i mimopražští studenti a další lidé. Celý víkend lidé na Národní třídě zapalovali svíčky, chtěli tak vyjádřit podporu zmláceným lidem, policie proti nim nezasáhla.

19. listopad – Václav Havel svolal do pražského Činoherního klubu představitele různých skupin opozice. Dohadovali se o společném postupu. Výsledkem bylo založení Občanského fóra. Na Václavském náměstí se sešel dav lidí a protestoval proti údajnému ubití studenta, ač jeho smrt dementovala i ministryně školství. Dav se pak přes Národní třídu chtěl vydat na Hrad, ale byl zastaven bezpečností.

20. listopad – Na většině pražských vysokých škol byla vyhlášena stávka. Vláda zákrok na Národní třídě odsouhlasila a odmítla se zástupci demonstrantů vyjednávat, pokud na ni bude vyvíjen nátlak. Na mnoha místech republiky se konaly pokojné demonstrace. Největší proběhla asi na Václavském náměstí v Praze – sešlo se tam více než 100 tisíc lidí.

21. listopad – Ke stávce se přidaly téměř všechny vysoké školy. Na Václavské náměstí opět demonstrovalo téměř 200 tisíc lidí. K lidem poprvé promluvil z balkónu Melantrichova nakladadelství spisovatel a budoucí prezident Václav Havel. Za změnu režimu se protestovalo i v dalších městech. Symbolem se staly klíče, kterými lidé zvonili. Generální tajemník komunistické strany Miloš Jakeš v televizi prohlásil, že "tvrdá linie socialistického rozvoje nebude opuštěna". V noci do Prahy přijely posily lidových milic, které měly pomoci potlačit protesty.

22. listopad – Na Václavském náměstí při demonstraci po dvaceti letech veřejně vystoupila s písní Modlitba pro Martu Marta Kubišová - píseň se stala dalším ze symbolů sametové revoluce. Dav lidí společně zazpíval hymnu.

23. listopad - Dělníci ČKD Lokomotiva - Sokolov vypískali komunistického poslance Miroslava Štěpána poté, co stávkující studenty nazval "patnáctiletými dětmi.“ Tisíce dělníků se pak připojily k demonstraci na Václavském náměstí. Ten den se tam sešlo až 300 tisíc lidí. K davům promluvil z balkónu Melantrichu opět Havel a s projevem vystoupil i Rudolf Hrušinský starší. Protestní shromáždění proběhla i jinde.

24. listopad - Po celodenním zasedání odstoupil Miloš Jakeš i s celým vedením ústředního výboru. Prezidentem zůstal Gustáv Husák.

25. listopad – Prezident udělil amnestii sedmi politickým vězňům. Byl mezi nimi Ján Čarnogurský i Ivan "Magor“ Jirous. V chrámu sv. Víta sloužil kardinál Tomášek mši svatou na počest svatořečení Anežky České a podpořil lidi v dalších manifestacích. Události začíná šířit v přímých přenosech televize, která spolu s rozhlasem a pražským metrem podpořila chystanou generální stávku. Na demonstraci na Letné vystoupil Jaroslav Hutka, který byl po dlouholetém exilu v Nizozemí vpuštěn do republiky.

26. listopad – Demonstrace na Letné v Praze se účastní přes půl milionu lidí. Premiér Ladislav Adamec slíbil další jednání, ale pokusil se odradit od generální stávky plánované na 27. listopadu. Demonstrace byla zakončena lidským řetězem z Letné až k Pražskému hradu.

27. listopad – V poledne začala dvouhodinová generální stávka, kterou podpořilo 75 procent lidí. Heslem stávky bylo Konec vlády jedné strany. Pod tlakem nespokojených lidí přislíbil Adamec vytvoření nové vlády do 3. prosince. Nová vláda, složená z 15 komunistů, 1 lidovce, 1 socialisty a 3 nestraníků, ale nikoho nenadchla. Lidé chtěli, aby komunisté neměli nadpoloviční většinu. Vládu přesto prezident Husák schválil.

Komunisté marně bojují o moc

4. prosince se po dlouhých letech se otevřely hranice a lidé mohli vycestovat do Rakouska. Na večerní demonstraci zazpíval hymnu spolu s Karlem Gottem i Karel Kryl, který se do země vrátil po 21 letech nucené emigrace.

7. prosince Adamcova vláda rezignovala a sestavením nové vlády byl pověřen Marián Čalfa. Jím sestavenou vládu jmenoval 10. prosince prezident Husák a poté podal demisi.

V následujících dnech se začalo s bouráním železné opony na západních hranicích Československa a do vlasti se začali vracet emigranti.

Gustáva Husáka na Hradě nahradil dosud disident Václav Havel. Zvolili ho poslanci 29. prosince 1989. Havel se stal po 41 letech prvním nekomunistickým prezidentem. V čele státu stál 14 let. Jeho zvolení ukončilo studentské stávky.

První svobodné volby proběhly v červnu 1990.