Nejlepší zaměstnání za komunismu? Číšník, kadeřnice, prodavač

Nejdůležitějším kritériem při volbě zaměstnání před rokem 1989 byl rychlý zisk.

Automechanik, kadeřnice, číšník a kterákoliv další zaměstnání, která slibovala rychlý přísun peněz a hlavně možnost získat prostředky takzvaně bokem. To byly hlavní  atributy top povolání minulého režimu. Oproti současnosti se totiž více kladl důraz na zisk, než na intelektuální prestiž zaměstnání.

"Když se třeba rodiče rozhodovali, jestli půjde syn na průmyslovku nebo do učení, bral se ohled hlavně na to, kde si dobře vydělá, ne tolik na to, kde získá pořádné vzdělání,“ vysvětluje Pavel Kuchař, který vyučuje na katedře sociologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Nejdůležitějším hlediskem při volbě zaměstnání byl tedy okamžitý, i když třeba jen krátkodobý, zisk.

Na druhou stranu ale podle Kuchaře minulý režim, který vlastně se snažil "potírat“ inteligenci národa, v některých případech nevědomky podporoval autoreprodukční tendence ve spíše intelektuálně založených rodinách.

"Bylo také jistým znakem prestiže, že se držela rodinná tradice při výběru studia. Takže dědeček byl lékař, tatínek lékař a syn musel ve většině případech automaticky taky na medicínu,“ vysvětluje Kuchař. "Také se dalo počítat s tím, že když se vzali například dva právníci, že jejich dítě bude také studovat stejný obor. To je ale dnes hodně volnější,“ dodává.

Lékař a učitel jsou jistoty

V dlouhodobých průzkumech, které sledují oblíbenost a prestiž zaměstnání, se už po desetiletí bez ohledu na politický režim na prvních příčkách drží lékařská povolání, vysokoškolští učitelé a také soudci a ministři. Názor, že právě tato povolání jsou nejprestižnější je stabilní bez ohledu na systém.

Centrum pro výzkum veřejného mínění přezkoumává názor na oblíbenost povolání zhruba každé dva roky. V současné době se mění jen pozice v polovině žebříčku. „Pokud například nějaký politik udělá velký malér, klesne prestiž povolání poslance hluboko na dno žebříčku přibližně dvaceti povolání,“ řekl Kuchař.

Nejhorší poslanec a uklizečka

Podle Pavla Kuchaře se mohli velké prestiži těšit do sametové revoluce například také úřednice a úředníci na důležitých místech. Jako byli například ti, kteří rozhodovali, kdo a kdy získá vlastní bydlení. V posledních letech je tomu ale podstatně jinak. Kromě standardních lídrů žebříčků oblíbenosti, kterými jsou lékaři, vysokoškolští učitelé a vědci, se v první desítce objevují například projektanti,soudci, programátoři nebo soukromí zemědělci.

Moderní doba považuje podle průzkumu CVVM z loňského roku za nejméně prestižní zaměstnání poslance a uklízečku, kteří z 26 profesí skončili jako poslední. Státní představitele předběhl dokonce i kněz nebo prodavač a sekretářka.