ČESKO SLOVENSKÁ SUPERSTAR: Poprava československých pánů

SCALEXOVA GILOTINA se zatnula do zpívajících krků prvních dvanácti semifinalistů.

V roce 1621 bylo na Staroměstském náměstí v Praze popraveno 27 českých pánů. V roce 2009 jich je dvanáct, půlka jich je ze Slovenska, ale propadnout hrdlem si také zaslouží nejeden z nich. Někteří totiž v prvním semifinále podali velice tristní výkon – na to, jaká byla očekávání. A jiní naopak velmi mile šokovali.

Kdyby mi v sobotu odpoledne někdo řekl, že mě z celého prvního semifinálového večera nejvíc nadchne Jan Bendig, vysmál bych se mu do očí, do uší i do jakýchkoliv dalších smyslových orgánů. Janovi jsem prorokoval velký potenciál, ale nevěřil jsem, že by to mohl zkušenějším matadorům takovým způsobem natřít. Navíc s vykopávkou od Gotta. Ale vezměme to od začátku, protože prvním semifinalistou byl Lukáš Michna

Lukáš Michna – On My Head (Dan Bárta)

Lukáše už věrní diváci Superstar znají. Ve dvojce se dostal do semifinále a tam jeho cesta skončila. Byl jsem zvědavý, jaký udělal za těch několik let pokrok. A přijde mi, že pramalý. Lukáš si dobře zvolil píseň od Dana Bárty, kterému se stylově hodně blíží, ale možná měl zvolit něco lehce jazzovějšího, v čem by jeho ležérní způsob zpěvu vynikl. V refrénu, když se vydal do vyšších poloh, jeho intonace značně znejistěla, nejvyšší tóny vůbec nedotahoval. Na pódiu působí sympaticky, ale holt, ten zpěv žádný zázrak nebyl. Celkově bych jeho ”na jeho hlavu” dal šest bodů z deseti

Denis Lacho – Hero (Enrique Iglesias)

Patnáctiletý fotbalista. Nečekal jsem od něj velké zázraky, ale evidentně to byl zbytečný předsudek. Z výběru písně se mi tedy ježily nejen chlupy, ale i nehty, nejsem cílová skupina tohoto stylu, ale podstatné je, jestli to Denis zvládnul nebo ne. A on to zvládnul se ctí. Zpíval citlivě, ale nepřeháněl to s cukrem ani jinými sladidly, čímž potěšil i diabetiky. Falešné tóny se nekonaly, nemám důvod neohodnotit to osmi body z deseti.

Thomas Puskailer – I'm Yours (Jason Mraz)

Panenka Barbie by s radostí vyměnila Kena za Thomase a já musím říci, že posluchači by ztrátou tohoto pěvce o mnoho nepřišli. Intonace dost strašlivá, výkon bohužel dobrý tak k buřtům u táboráku a i tam doufám, že by ho někdo hlučnější přeřval nějakými Nedvědy. Dost dobře nechápu, co Thomase táhne mezi zpěváky, ale myslím, že by měl maximálně vytěžit svůj vzhled a naplno se věnovat modelingu. To je branže pro něj jak dělaná. Pěvecký výkon hodnotím pěti body z deseti.

Ján Ločaj – Láska (Gladiator)

Opět ne zcela šťastný výběr skladby. Na Jánovi bylo od začátku vidět, jak to chce rozbalit, ale bohužel skladba je vystavěna jinak. Naštěstí přišel ten závěr, kde chraplák zařičel naplno a to mě přesvědčilo, že postup tohoto mladíka do semifinále byl oprávněný. Bohužel má i nějaké chyby, zejména to, že má několik hlasových poloh a neumí je správně ovládat. Podstatné ale je, že ty polohy má, to ostatní je záležitost několika málo hodin s hlasovým poradcem. Semifinálový výkon mě bavil a dávám sedm bodů z deseti. A doufám, že mu do příště vizážisté ustřihnout tu strašlivou patku.

Leo Machala – Chci zas v tobě spát (David Koller)

Leo má jediný, ale zato obrovský problém. Strašlivou trému. Ta prostupuje celým jeho tělem a ovlivňuje vše, od výrazu tváře přes postoj až po zpěv. A je to hrozná škoda, Leo totiž zpívat umí, má dobrou, hutnou barvu hlasu a když se mu podaří potlačit účinky trémy, výsledek je velmi dobrý. Takže doufám, že v dalších dnech zapracuje především na zvládání strachu. Pištící roštěnky v publiku by v tomto směru mohly zabrat. Leův výkon hodnotím sedmi body z deseti.

Martin Chodúr – Venus (Tom Jones)

Takhle to má vypadat. Od začátku do konce není co vytknout. Výborný zpěv, komunikace s publikem, dobrá angličtina a i když je Martin hodně tomjonesovský, tak to není ani žádná imitace. Na Martinovi je vidět zkušenost s pódiem a dobře ví, co dělat, aby nepůsobil trapně. Mám jen obavu, aby nakonec nedoplatil na pověst favorita a lidé mu neposlali dost hlasů, protože budou spoléhat na to, že pošlou jiní. Tak či onak, poprvé za tento večer dávám deset bodů z deseti a těším se na další kola.

Marek Lacko – Nedá sa újsť (IMT Smile)

Pro mě velké zklamání. Ukázky z divadla slibovaly více, očekával jsem vyzrálejšího zpěváka, ale bohužel, tohle bylo hodně špatné. Provzdušněný a lehce zastřený hlas v tichých pasážích měl sice hodně zajímavou barvu, ale brzy začíná nudit. Intonace tragická. Asi to ode mne bude ošklivé, ale myslím, že v semifinále Marek zabírá místo někomu, kdo nás mohl překvapit mileji. Dávám čtyři body z deseti a i tak si připadám jako Ferdinand Dobrotivý.

Ben Cristovao – Save Room (John Legend)

Benovi jsem hodně věřil. Bylo mi jasné, že s hudebním doprovodem vymizí jeho neschopnost udržet rytmus. Bohužel si to neuvědomil Ben a příliš se na to soustředil. Zbytečně. Kvůli tomu se nedokázal uvolnit a působit na pódiu ležérně. Vyrovnal to ale barvou hlasu a postup dál by si podle mě zasloužil. Ještě k tomu rytmu – že není Ben žádné ořezávátko dokázal v této písni několikrát, rytmicky totiž až tak jednoduchá není a je tam pár vypečených míst, na kterých se mohl ošklivě spálit. Nespálil a já mu dávám sedm bodů z deseti.

René Bošeľa – This Love (Maroon 5)

S touto písní mám od X Factoru trochu problém, daný ovšem pouze tím, že to tam zpívala skupina, která nepatřila mezi mé oblíbence. René se s ní popasoval v pohodě, nemyslím si, že to byl špatný výběr. René nemá příliš rockový hlas, hodí se spíš k jazzu a popu, takže je dobře, že se nepokoušel o nic s chraplákem. Naopak, veškerou svoji velkou muzikálnost dobře prodal i v této skladbě. Hodnotím devíti body z deseti a jdu se učit správně vyslovovat měkké el.

Miroslav Šmajda – Come As You Are (Nirvana)

Tak tohle bylo šlápnutí vedle hned v několika směrech. Ono nestačí jen naučit se melodii a text. Je potřeba text pochopit a používat pak při zpěvu odpovídající prostředky. Protože zpívat smrtelně vážnou skladbu a přitom se culit na diváky je prostě velká chyba. Pokud si chtěl Miro užít rockovou pecku, měl zvolit něco přímočařejšího, takhle to místo Come As You Are bylo spíš Shamble As You Are. Hodnotím pěti body z deseti.

Ahmar Hedar – Wonderwall (Oasis)

V jedné z předchozích gilotin jsem Ahmara srovnával s Alim Amirim. V jistých momentech mají podobnou sytou barvu hlasu, ale Ahmar jasně předvedl že je podstatně víc hozený do rocku. Tohle by Ali nedal a kdyby se o to pokusil, znělo by to směšně, v podání Ahmara to ale bylo zajímavé. Jsem hodně zvědavý na to, jak by si poradil s jinými žánry. Tento pokus oceňuji devíti body z deseti.

Jan Bendig – Dám dělovou ránu (Karel Gott)

Pamatujete si toho vyplašeného kluka s kokršpanělím pohledem, který se neustále za všechno omlouval a krčil se jak Hujer před sborovnou? Tak ten se na první semifinálový večer nedostavil. Místo něj přišel sebevědomý kluk, který během několika vteřin rozpoutal takovou divočinu, že strhnul celý sál. Rytmus, intonace, práce s publikem, to vše naprosto bezchybné. Navíc jsme konečně slyšeli Janův hlas bez árenbíčkových kudrlinek. Nečekal jsem, že tu budu psát tato slova: tento výkon hodnotím deseti body z desíti a musím říci, že mě to bavilo ještě o fous více než výkon Martina Chodúra.

Takoví byli semifináloví kluci. V neděli večer přijde řada i na dívky a u těch se mi zdá, že je pěvecká úroveň ještě vyšší. I mezi dívkami mám favoritky a outsiderky, takže jsem zvědavý, jak to dopadne ve skutečnosti. Dívejte se taky, ať si o všech uděláte pořádný obrázek (a vzadu si ho podepište).

..: Vše o Česko Slovenské Superstar najdete ZDE

..: Předchozí gilotiny:

- Drsná redukční dieta (Dlouhá cesta)

- Páření v divadle (Divadlo, den druhý)

- Masakr v divadle (Divadlo,den první)