KALAMITA na vlastní kůži: se sypačem v příkopu

Sníh zaskočil i silničáře. Sice ho čekali, proti síle, s jakou udeřil, ale byli na Vysočině téměř bezmocní.

Je šest hodin ráno a jihlavští silničáři už za sebou mají pernou čtvrteční noc. Ta ale ani zdaleka nekončí. Přívaly sněhu doprovázené prudkým větrem totiž neustávají ani s rozedněním.

Dispečer jihlavských silničářů proto shání do práce všechny řidiče, kteří jsou v pohotovosti. Na volná a pojízdná auta se nasazují pluhy.

"Ještě před dvěma dny jsme pokládali asfalt, nestihli jsme u aut vyměnit nástavbu na asfaltovou směs za tu na posyp,“ konstatují řidiči i mechanici v dílně. Nahonem připevňují pluhy alespoň na auta, která jsou "v záloze“.

Na dvoře Krajské správy a údržby silnic (SÚS) sice stojí třicet zbrusu nových sypačů, ty ale ještě nesmí na silnici. Jednak ještě neskončila jejich přejímka, a auta proto nemají registrační značky, hlavně se s nimi ale řidiči musí nejdřív naučit jezdit.

"Vozidla ještě nejsou fakticky naše, proto je zatím nesmíme pustit do provozu,“ konstatuje ředitel SÚS Vysočina Jan Míka.

Do boje tak vyráží staré tatrovky. Do jedné z nich usedám i já s kamerou. "Nejdřív pojedeš do Rantířova, tam stojí kopec, a pak na svou trasu,“ dává řidiči instrukce dispečer. Onou trasou je tah z Jihlavy na Humpolec a dálniční přivaděč k exitu 102 u Větrného Jeníkova.

Přestože tu pluh projel před pár hodinami, silnice už je znovu zafoukaná. Asi kilometr nad Rantířovem naše cesta nečekaně končí. "Stojí tu odstavená felicie a blokuje provoz, kolem ní neprojedu. Musím zacouvat a otočit se,“ hlásí na dispečink řidič "mého“ vozu Josef Klement.

Zkušený silničář prohrnuje silnice na Vysočině desítky let. "Je to pořád stejné. Počasí je tu nevyzpytatelné, ale největší vinu na kalamitách mají řidiči. Jezdí na letních gumách, kamioňáci nemají ani řetězy nebo lopatu. Navíc si jezdí v kraťasech a sandálech a pak se diví, že je zima a jen nám nadávají,“ konstatuje.

Na silnici spojující Jihlavu s dálničním nájezdem na exitu 102 ještě potkáváme řidičku fabie, která kvůli hlubokým sněhovým jazykům uvízla v kopci. Nakonec se jí ale podaří pomalu odcouvat z kopce dolů. První, asi sedmdesátikilometrová cesta, končí, vracíme se na základnu. Tam se ale příliš nezdržíme.

"Okamžitě jeďte na hlavní tah na Pelhřimov. Od rána se tam nikdo nedostal,“ zní další úkol. Stihneme jen zkontrolovat množství posypového materiálu a vyrážíme. A deset kilometrů za Jihlavou začíná pravé zimní peklo. V dušejovském kopci už stojí uvízlé kamiony a blokují polovinu silnice. Zvedáme pluh a opatrně je objíždíme.

Ten poslední se ale stává osudným i nám. Stojí příliš daleko od krajnice a my musíme až ke druhému kraji silnice. Ten nevydrží a do příkopu se sesouvá i náš sypač.

"Zapadli jsme u Dušejova, potřebujeme poslat pomoc,“ hlásí Josef Klement na základnu. Je půl dvanácté dopoledne a na zablokované silnici se začíná tvořit kolona. Nikdo v tu chvíli netuší, že tu zůstaneme uvězněni další hodiny.

Kamion, kvůli kterému jsme uvízli, pomalu couvá a uvolňuje průjezd alespoň pro osobní auta. Jenomže někteří řidiči kamionů zřejmě nechtějí čekat a riskují průjezd uvolněnou částí silnice. Ne nadlouho, jeden z nich se totiž vzápětí vzpříčí přes celou silnici a tah Jihlava – Pelhřimov ucpává nadobro. Krátce nato řidiči, kteří se otáčejí a chtějí místo opustit, silnici ucpávají i na druhé straně od zapadlého sypače a ten se tak dostává do pasti.

Je jasné, že čekání na pomoc bude dlouhé. Dopravu už v tu chvíli řídí i policie. Šoféry, kteří míří ke kritickému místu, rovnou otáčí. Jsou dvě hodiny odpoledne a pomoc pro uvízlý sypač je v nedohlednu. Je jasné, že než se dostane až sem, bude muset nejdřív odklidit celou řadu uvízlých osobáků i kamionů.

Navíc stále padá další a další sníh. Uvolnit silnici se po velkém úsilí daří až pozdě odpoledne.