BARTOŠOVÁ JE NA DNĚ! Známe plán, jak se chce odrazit! ČTĚTE!

Iveta Bartošová se podle svých slov dává opět dohromady v říčanské vile svého bodyguarda Josefa Říčaře, který se o ni, spolu se svou manželkou, stará. Začala si dokonce psát deník, kde si vylévá bolavé srdíčko. Jeden týden Ivety Bartošové v deníkových záznamech vyšel v Blesku, kterému ho zpěvačka poskytla. A je to pozoruhodné čtení!

Už včera jsme přinesli některé výňatky, dnes se soustředíme na Ivetinu práci, zpěv. Co jsme se dočetli? "Bože, jsem na sebe hrdá, že jsem schopna se konečně otevřeně vyjadřovat! Když se tak zamyslím, tak asi nejvíc mě vystihuje film Vrabčák. Díky tomu, co jsem prožila, a bolesti, chci zpívat šansony o životě. Ano, to je to, co opravdu chci. Zpívat o mém životě…,“ zapsala si Iveta do deníčku, který píše pro Blesk. Člověk si hned řekne, má se Hana Hegerová snad začít bát?!

A Iveta pokračuje: "Tolik lidí mě zklamalo, teď už fakt nevím, komu mám věřit. Tak moc si přeji, abych se zas odrazila ze dna. Aby to všechno utichlo a já měla konečně klid. Ať už nikdo neřeší, jestli mám břicho nebo ne. Nebýt tak Bartošovou a dělat normální věci. Já to jméno nenávidím, přineslo mi tolik bolesti. To, kdo opravdu jsem, dokážu předvést jenom na jevišti. Jenom tam se cítím v absolutním bezpečí. Ale slezu a potřebuji žít normálně. Dobíjí mě dělat lidem radost, toužím vidět jejich veselé obličeje. Zpívat je pro mě posláním. V současné době ale potřebuju pauzu, nabrat síly a vyspat se.“

ČTĚTE TAKÉ:

IVETA BARTOŠOVÁ ve svém deníku: VŠICHNI DO MĚ KOPOU

Zpěv je pro ni posláním. Jenže s kým bude vlastně pracovat? Manažery střídá častěji než ponožky… Jak je vidno, toho si je Iveta sama vědoma: "A víte, co mi konečně došlo? A co je tím největším paradoxem? Moje problémy jsou teď úplný hovno. Vím, že lidi umírají na rakovinu, vím, že sama potřebuji pomoc, ale zároveň chci pomáhat. Nevím ještě jak, ale hrozně to chci. Kdybych tak mohla pomoct ženám, které se starají samotné o syna tak jako já. Toužím také pracovat, ale nevím s kým. A kdo ví, jestli bude někdo se mnou chtít pracovat. Vůbec netuším, co budu dělat další dny. Asi nejlíp by se mi žilo v přírodě. Spala bych v trávě a pršel by na mě déšť. Nepotřebuji luxus," píše.

Naštěstí má střechu nad hlavou, takže spaní v trávě pod hvězdami snad dosud nehrozí…