U silnic na Vysočině to páchne. Kraj tak chrání zvěř před auty

Kraj Vysočina začal u silnic ve velkém budovat pachové ohradníky pro zvěř. Je jich už padesát kilometrů.

Přes čtyři desítky silničních úseků v celém kraji, celkem pak více než padesát kilometrů. Tolik pachových ohradníků už postavili s finanční podporou kraje myslivci na Vysočině.

"Celková částka dosahuje i s darem od partnerů sto padesáti tisíc korun," říká mluvčí kraje Vysočina Jan Nechvátal. Úředníci stavbu ohradníků zafinancovali sice poprvé, podle všeho ale ne naposledy. "Po vyhodnocení účinnosti předpokládáme, že budeme v projektu pokračovat," dodává Nechvátal.

U ohradníků zvěř pod auta neskáče

Pachové ohradníky - dřevěné kůly s pěnovou špičkou naplněnou páchnoucím feromonem - totiž zatím slaví úspěch. Myslivci si je nemohou vynachválit. "Začali jsme před dvěma roky a účinnost je více než odsmdesát procent. Loni a letos dokonce v místech, kde ohradníky jsou, dokonce nemáme jediný střet auta se zvěří," pochvaluje si lesník František Slavíček ze Žďáru nad Sázavou.

ČTĚTE TAKÉ:

Myslivci na Žďársku testovali ohradníky

A spokojeni jsou i policisté. Jen letos už střety se zvěří napáchaly na silnicích škody za čtyři miliony. "Sami myslivcům vytipováváme úseky, kde ke střetům dochází nejčastěji," potvrzuje spolupráci policie jihlavská policejní mluvčí Jana Kroutilová.

285 kůlů na kilometr

Ohradníky přitom nejsou právě nejlacinější. Kůly se musí zatloukat po pěti až sedmi metrech. Spolu s aplikací feromonu tak jeden kilometr, který pohltí 285 kůlů,  přijde na 3750 Kč. "Je to ale  jediná spolehlivá metoda a  navíc mnohem lacinější, než stavění plotů," dodává Slavíček.

Myslivci se o ohradníky starají sami, nebo si najímají lidi. Například v okolí Žďáru nad Sázavou mají ohradníky na starosti manželé Mrkosovi. Všechny musejí obejít pěšky. "Jsou to desítky kilometrů, navíc si musíme dávat pozor na vítr, abychom se přípravkem nepostříkali taky. Strašně to páchne," říká Karel Mrkos. 

Odpuzovače s lidským potem

Feromonový repelent na odpuzování zvěře totiž obsahuje směs lidského potu smíchanou s pachem medvědů, vlků nebo rysů. "Spárkatá zvěř se těchto pachů bojí," potvrzuje lesník. 

Směs se ale musí čas od času měnit, aby si zvěř nepřivykla. Navíc někteří myslivci varují, že příliš mnoho ohradníků by mohlo narušit přirozenou migraci zvěře. Pokud by totiž byly takto ohrazeny všechny silnice, z lesů či polí by se pro zvěř staly uzavřené obory bez možnosti úniku.