Pomáhala, sama teď potřebuje pomoc

Šila roušky pro potřebné, zbyly jí jen oči pro pláč

Švadlena
Zdroj: Getty Images
Ilustrační foto
Michaela Trochová
Michaela Trochová
Publikováno 7. 4. 2020
Téma:

Lucie od dětství milovala látky a šití, proto se i ona nechala strhnout vlnou nadšení a dny i noci trávila šitím roušek pro všechny, kdo si je nedokázali vyrobit sami. Po týdnech úmorné práce ale v pondělí šicí stroj nespustila – někdo jí ho totiž ukradl. Stejně jako vše cenné, co ve svém čerstvě zařízeném ateliéru měla.

O svém budoucím povolání měla Lucie již v mládí jasno. Vždy ji bavilo šít a navrhovat oblečení, a tak doufala, že by se tím mohla jednou i živit. V Brně vystudovala vyšší odbornou školu a do letošního roku vkročila s velkým snem – vybudovat si vlastní ateliér a módní značku.

 

Jen co si ale v Brně sehnala vyhovující prostory a začala zařizovat ateliér a kreslit první návrhy svatebních šatů, udeřila pandemická krize. Svůj talent tak i ona zaměřila na to, co v těchto týdnech potřebujeme nejvíce – šití roušek.

 

„V životě by mě nenapadlo, že budu něco takového kdy šít. Je to na dlouho, pořád děláte to stejné... Baví mě ale vymýšlet barevné kombinace z toho, co ještě v galanteriích zbylo. Je to jako když jdete na houby, netušíte, jestli vůbec něco najdete, ale za každou cenu se snažíte domů nejít s prázdnou. Každopádně ten pocit pro dobrou věc je úžasný a jsem ráda, že roušky nosíte,“ sdílela ještě před týdnem na facebookové stránce svého ateliéru.

 

 

Šila i do tří do rána několik dní po sobě, jen aby nikdo nezůstal bez tolik potřebné ochrany. I když by ji jako začínající podnikatelku mohly trápit obavy o budoucnost její živnosti, nenechala se jimi strhnout. „Naopak tuto krizi přijala s tím, že má víc času na zařizování svatebního salonu a navrhování své první kolekce. A hlavně čas na šití a svou tvorbu,“ popsala její sestřenice Klára.

 

 

Jak zájemců o roušky ubylo, začala se konečně soustředit na své původní plány. V neděli konečně do ateliéru nastěhovala všechny potřebné stroje a honosné látky, ze kterých měly začít vznikat jedinečné róby pro budoucí nevěsty.

 

Jenže hned v pondělí, kdy s hlavou plnou návrhů do svého ateliéru dorazila, objevila naštípnuté dveře od ateliéru a uvnitř neuvěřitelnou spoušť. „Všechny její stroje byly pryč, i napařovací žehlička. Šuplíky rozházené. Co mohli, odnesli,“ popsala zoufalou situaci Klára. Co naštěstí neodnesli, byly rozpracované šaty. „Řekla mi, že to by ji položilo už úplně,“ dodala Klára. I tak měla ale sto chutí s celým svým snem seknout.

 

 

Práce ze dne na den stojí. Zloději s potřebným vybavením bohužel mladé návrhářce ukradli i vášeň, která ji poháněla. Obhlíží bazary, doufá, že také fotky ukradených předmětů, sdílené v různých facebookových skupinkách, zvýší šanci na jejich navrácení. A hlavně doufá, že opatření, které momentálně zakazuje pořádání svateb, nevystraší nevěsty na dlouho a brzy bude mít zakázky, které jí pomohou znovu se postavit na nohy.

TN.cz