TEST Citroën C4: příjemná změna

Přiznávám. Citroën C4 nikdy nepatřil k mým motoristickým oblíbencům. Vůči nové generaci jsme se tak už zpočátku stavěl trochu odmítavě. Ale nakonec...

Co mi vadilo na Citroënu C4? Spousty věcí. Nesnášel jsem volant s pevným středem, spousty displejů všude po přístrojovce, komediantské budíky rychloměru, špatné odpružení, přeposilované řízení a hlavně to, že při každém přejezdu příčného prahu jsem měl pocit, že autu upadly přední kola. A pak přijela nová generace.

Chvála klasice

Při představení nového vozu mi spadl kámen ze srdce. Slepá ulička s pevným středem volantu odešla na věčnost. Stejně tak i divné přístroje a ovládání. Nová generace je tradiční – klasický volant, klasické analogové přístroje, jediný displej navigace uprostřed. Chvála Bohu a konstruktérům Citroënu.

Interiér auta je teď mnohem přívětivější. Vypadá konečně jako auto. Přitom se objevují i takové maličkosti, jako lepší lícování plastů, kvalitnější materiály a především přehledné ovládání všech přístrojů. Jen volant s množstvím tlačítek občas zmate. Ale pokud si zafixujete, že každá oblast ovládá své vlastní funkce, začnete mít příjemný pocit, že vše (opravdu vše) je po ruce. To menší radost máme z volitelné barvy podsvícení přístrojů a zvuku blikačů. I ten se dá měnit. Jenže zvuky a barvy spíš kopírují představy o vědecko-fantastickém filmu začínajícího azerbajdžánského režiséra sedmdesátých let. Tikot jak ze znělky Magionu můžete změnit na sonar rakety z Ikarie XB-1 nebo na něco, co zní jako kukačky spolknuté Tyranosaurem z Jurského parku.

Hot – Hatch

Dost zásadně se změnil k lepšímu i design. Z „pana Vajíčka“ se změnil auťák na celkem solidní hatchback. Vypadá dost mohutně a přitom dost sportovně. Může za to mohutná maska a plošší střecha. Dokážu si představit, že auto má rozšířené blatníky, velká kola a pod kapotou upravený motor. Ano, C4 ve sportovní verzi VTS.

Ekologická stopka

Testovací vůz jsme dostali s „ekologickým“ naftovým motorem o objemu 1,6 litru. Proč je ekologický? Protože má systém Stop-Start, tedy automatickém vypínání motoru na křižovatkách. To už má ale dnes spousta aut. Výsledné emise tak spadly na 109 g/km CO2.

A jak se s motorem jezdí? Celkem dobře. Sice emisní limity obrousily hrany a jakékoli „nakopnutí“ auta znamená plynulý a nikoli dramatický rozjezd, ale spotřeba kolem pěti litrů v kombinovaném provozu je veeeeelmi příjemná.

To, nad čím však už několik let skřípu zuby, je převodovka BMP. Tahle robotizovaná záležitost byla před lety zajímavou novinkou. Příjemnou variantou. Sice cukala, ale byl to příslib lepších budoucích dní. Jenže léta běží a BMP 6 v nejnovější verzi se stále chová jako epileptik. Přeřazení na automatický režim znamená, že motor na sekundu ztratí sílu a s autem neuvěřitelně cukne.

Když těch stupňů máte šest a snažíte se projet čtyřmi křižovatkami za sebou, na konci města budete mít stejně jako já mořskou nemoc. Aby se tahle „cukatůra“ eliminovala, je zapotřebí najít přesná místa řazení a ve chvíli, kdy motor se snaží přeřadit, tak lehce povolit plyn. Jenže co to potom je za automat?

Jízda nebolí

A k poslednímu faktoru, na který jsme tolik let nadávali. Tuhost náprav. Změna geometrie a úprava ramena znamená, že jízda s autem je najednou jistější. Není to sice žádný závoďák, ale v zatáčkách se tolik nenaklání a přesně vede stopu. Ta se rozhodí jen v případě náhlé změny směru. V losím testu tak auto lehce zazmatkovalo, ale dokázalo se nakonec přece jen vzpamatovat a chytit správný směr.

A příčné prahy? POHODA! Neskutečný pokrok! Představte si, že řidič Citroënu C4 si při přejezdu nerovnosti nepřekousne jazyk! Neupadnou kola! Nevybouchne se hlavou do stropu!