Kanonýr Anderlechtu Brusel Stanislav Vlček v exkluzivním rozhovoru pro tn.cz potvrdil, že by svou kariéru rád uzavřel ve Slavii.
Bylo kolem něj pořádné rušno. V médiích se totiž objevila zpráva o tom, že se na tréninku vážně zranil a ze hřiště ho odnášeli na nosítkách. Tak dramatické to ale nebylo. “Nevím, kdo to kde vzal, já to nikomu neřekl,“ diví se sám Vlček. “Mám jen natažené lýtko, do deseti dvanácti dnů bych měl být v pořádku.
Můžete čtenářům tn.cz říct, jak k tomu zranění vlastně došlo?
Na tréninku jsme přeskakovali překážky. Já jsem vyskočil a chtěl zabrat do sprintu, ale najednou mi píchlo v lýtku. Ve středu jsem byl na ultrazvuku a naštěstí se nepotvrdila žádná trhlina, je to jenom natažené. Hrát bych neměl tak deset dvanáct dní.
Takže vyvracíte informace některých médií, že se tento rok na trávník už nepodíváte?
Četl jsem to na internetu a dost mě to překvapilo. Já jsem tohle nikomu neřekl, s nikým jsem o tom dokonce ani nemluvil… Nevím, kdo to kde sebral (směje se). Ze hřiště mě taky nikdo neodnesl, odešel jsem normálně po svých. Samozřejmě se může stát cokoliv, ale já doufám, že budu chybět jen těch deset dvanáct dní, jak mi řekli doktoři. Na poslední dva podzimní zápasy bych měl být již v pořádku.
V létě vám končí smlouva, klub však může uplatnit opci na její prodloužení. Vy byste chtěl v Anderlechtu zůstat? Líbí se vám tam?
Líbí, jsme tu spokojeni jako rodina. Máme tady Dana Zítku, který má stejně staré děti jako já, takže si spolu hodně rozumíme. V tomto směru nám tu nechybí vůbec nic. Tedy až na jednu věc – holky navštěvují francouzskou školu a manželka je musí doučovat čtvrtou třídu češtiny… To rozhodně není nic jednoduchého, ale myslím, že i tohle by se nějakým způsobem dalo vyřešit.
Úplně ideální není ani vaše současná fotbalová situace. Zatímco v uplynulé sezoně jste byl prvním útočníkem týmu, nyní jednou hrajete, a v příštím zápase sedíte jen na lavičce…
Máte pravdu, má pozice je jiná než na jaře. To je dané tím, že trenér má na výběr ze třiceti hráčů a není pro něj lehké vybrat těch jedenáct nejlepších. Mysleli jsem si, že budeme hrát nějaké poháry, ale zbyla nám jen belgická liga. A na tu je třicet lidí v týmu opravdu hodně. Dan Zítka i Honza Polák mají své místo v sestavě jisté, ale já se o něj musím rvát v každém zápase.
Z vašeho hlasu však cítím, že máte chuť bojovat i nadále…