Krasobruslař Verner: Zahodil jsem práci celého týmu

ROZHOVOR: Český krasobruslař se na mistrovství Evropy neprosadil, když skončil až na šestém místě. Mladý závodník byl evidentně nervózní.

Můžete teď nějak popsat ty pocity, co ve vás jsou? Jestli jste na sebe naštvaný nebo zklamaný, smutný?
Od všeho tam je něco. Zklamání tam je určitě, protože ta práce, kterou vlastně udělali všichni lidi kolem, celý trenérský tým i já, tak ten nakonec nenašel tu správnou cestu nahoru. Ve volné jízdě jsem trošku zahodil tu práci nebo tu energii, kterou jsme investovali do tréninku. A naštvaný… naštvaný jsem na sebe, protože jsem se dopouštěl zbytečných chyb.

Co se stalo? Co se přihodilo? Kdy přišel ten zlom? V jaké fázi té volné jízdy jste si řekl, sakra, něco je špatně...
Já jsem se trošku zarazil hned u čtvrtého skoku, kdy jsem vlastně z trojitého Salchova udělal jednoduchého a tam jsem vůbec netušil, proč se tak stalo, jako bych se probral do takového zlého snu a od té doby jsem neměl svoje skoky pod kontrolou a neměl jsem tu skokanskou jistotu. A pak přišly další dvě chyby a ty už byly fatální, tam už se to potom sypalo jako domeček z karet.

Nepřál jste tak trošku být v tu chvíli úplně někde jinde a ne na ledě?
Ani ne, že bych si přál odejít, ale v tu chvíli jsem si přál začít znova. Přál jsem si zastavit hudbu a omluvit se divákům a rozhodčím a říct, jestli bychom to nemohli vzít ještě jednou. Protože ten samotný začátek nebyl tak špatný a ze začátku to vypadalo, že to bude docela fajn závod. I ten ne úplně vydařený čtverák na začátku nebyl takový problém, ale pak se to začalo prostě postupně hroutit. A pak už jsem si přál jenom to odstartovat znova, protože natrénováno bylo a nevím, kde byla úplně ta příčina toho, že jsem tam ze třech trojitých udělal tři jednoduché skoky.

Co vám na to říkali trenéři těsně po závodě?
Úplně těsně po závodě těch slov moc nepadlo, tam ani pro to nebyl prostor. Oni si to musí nechat projít hlavou. Já s nimi budu mluvit až dneska večer. Oni mají ještě napilno, ještě zbytek týmu tady dojíždí závod. Já si s nimi pořádně promluvím až dneska večer.

Jaké byly potom pocity, když jste byl poprvé sám, třeba v kabině? Když jste si to najednou začal rozebírat v hlavě? Byly třeba i slzy na krajíčku?
Slzy na krajíčku nebyly, já zase nemám sklony k sebelítosti, to ne, ale spíš mě mrzelo to, že jsem nepředvedl, co jsem předvést chtěl, a že jsem neuplatnil to, co umím. Hlavně, já už nejezdím na závody sám, jezdím vždycky s celým týmem a všichni lidi, kteří jsou kolem mě, jsou profesionálové a svoji práci odvedli, myslím si, že výborně. Já jsem prostě zklamal v tom posledním kroku. Spíš mrzutost a naštvání sám na sebe.

Co teď? Co se dá dělat? Jak to ze sebe shodit? Kdy je nebližší šance to napravit?
Já se vrátím na chvilku do Prahy a pak rychle odcestuji zase do Oberstdorfu a už se začnu připravovat na mistrovství světa. Nejjednodušší cestou nebo tou asi nejrychlejší cestou bude vrátit se do plného tréninku, zapomenout, co bylo a koukat dopředu a koukat tak, jak bych se na to koukat měl.
Tyhle chyby se nesmí stávat. Jednou za sezonu to doufám stačí a příští závod bude lepší.

Měl jste čas nebo plánuje zapít nějak ten relativní neúspěch?
To ani ne. Já abych se třeba napil na zdraví, že bych zapil medaili, to jo, ale takhle nemám moc náladu oslavovat. Na druhou stranu nejsem ten typ člověka, který by se chtěl opít do němoty, aby na to zapomněl. Já si myslím, že na tohle se stejně zapomenout nedá, musím si to nějak vzít s sebou.Takže ani jedno ani druhé, moc oslavovat se nebude.

Při takovém neúspěchu nebo i naopak úspěchu využívá se i třeba v krasobruslení služeb psychologa, psychiatra?

Psychiatra doufám, že ještě ne. Tak daleko jsem se snad ještě nedopracoval. S psychologem já spolupracuji. Začal jsem už vlastně ze začátku letošní sezony. Myslím, že je to krok správným směrem, a teď jenom abych si opravdu všechno srovnal já v hlavě a v pravý okamžik prostě byl ten rozhodný a byl jsem to já, který bruslí na tom ledě. A nebylo to něco jako včera, co se mi stalo, když jsem viděl ty zpomalené záběry (přemýšlí). Tak jsem se ani moc nepoznával...