"Kokosy na sněhu" v liberecké stopě. Kuriózní začátek šampionátu

Úvodní den lyžařské šampionátu v Liberci nabídl kvalifikační závody, ve kterých se skutečně bylo na co dívat.

Vzpomínáte si na groteskní lyžařský výkon herce Michala Suchánka alias Karla Máchy ve filmu Sněženky a machři? Na šampionátu v klasickém lyžování v Liberci bylo něco podobného k vidění během kvalifikace, která měla takříkajíc oddělit zrno od plev.

Venezuelan Baena: Neupadl jsem několikrát, upadl jsem desetkrát

Nadšení ve tváři Venezuelana Cesara Baeny na startu desetikilometrové trati by šlo přirovnat ke vzrušení dítěte čekajícího u štědrovečerní tabule na zazvonění zvonečku, po němž vypálí jako střela k vánočnímu stromku.

S podobným entuziazmem vyrazil do závodu i dvaadvacetiletý Jihoameričan, který však neudělal ani krok a už se sbíral ze země. Bác a přišel další pád. V průběhu celého závodu strávil lyžařský nadšenec více času na zemi, než na lyžích. "Neupadl jsem několikrát, upadl jsem desetkrát,“ komentoval svoje vystoupení svérázný Venezuelan, jehož trápily hroudy sněhu, které se mu během závodu lepily na lyže. "Měli by vyhodit jeho servismana," znělo z legrace ve Vesci. 

"Ale já žádného nemám," odvětil s úsměvem Baena. "Ale pravda, mazání se moc nepovedlo, pořád jsem sundával sníh," řekl v cíli dnešního kvalifikačního závodu na deset kilometrů klasicky. I z toho důvodu doběhl beznadějně poslední v čase 1:08:10 s téměř dvacetiminutovou ztrátou na předposledního Ira Mc Laughlina. "Užil jsem si to, i když jsem asi desetkrát spadl," řekl Venezuelan navzdory svému umístění.

Keňan Boit: Moje technika není moc dobrá, protože trénuji pouze měsíc v roce

To Keňan Philips Boit už je zkušený "mazák“, který má za sebou několik velkých lyžařských podniků, včetně olympiád v Naganu a Salt Lake City.  I z toho důvodu si může dovolit "menší“ tréninkový výpadek. "Přiznávám, že moje technika není moc dobrá, protože trénuji pouze měsíc v roce,“ řekl sedmatřicetiletý veterán v lyžařské stopě.

Podívejte se, jak se Boit připravoval na olympiádu v Salt Lake City:

V soutěži žen na sebe nejvíc upozornila Bhuvnešvárí Thakurová z Indie. Aby ne, když na liberecké trati v zelené kombinéze, slunečních brýlích a růžových botách z osmdesátých let doslova svítila. Ve třináctém závodě své kariéry velmi často jenom šla a rychle nejela ani z kopce, protože kvůli strachu brzdila pluhem. Byla bezkonkurenčně poslední, ale splnila si sen: závodila na mistrovství světa v klasickém lyžování.

"Ty tratě nebyly tak těžké," překvapila Thakurová, která si musela před závodem půjčit lyže od jednoho z českých koučů, na nichž se jezdilo před dvaceti lety. "Jsme nováčci na starých lyžích," usmíval se kouč Vání, který si pochvaluje, že se jeho svěřenkyně začíná cítit na lyžích jako ryba ve vodě. "Zlepšuje se každým rokem," upozornil Vání.

Indická běžkyně by za rok ráda jela na olympijské hry do Vancouveru. "Kdyby se mi to podařilo, byla bych moc ráda. Ale musím si koupit nové lyže," usmála se Thakurová.