Ve fotbalové Lize mistrů se utkali dva nejlepší trenéři světa

Osmifinále milionářské soutěže proti sobě svedlo týmy italského a anglického mistra – v prvním měření sil remizoval Inter Milán s Manchesterem United 0:0.

Souboj těchto dvou gigantů měl speciální speciální náboj. Proti sobě se totiž po dvouleté odmlce opět postavily zřejmě dvě největší trenérské persóny současnosti. Na lavičce Interu Milán vládne charismatický a provokativní portugalský kouč José Mourinho, Manchester United zase již od roku 1986 vede Alex Ferguson. Mezi svými kolegy se oba těší obrovskému respektu, jsou však vnímáni odlišně a i jejich cesta na trenérský vrchol je diametrálně jiná.

Co o Fergusonovi možná nevíte...

Sedmašedesátiletý Sir Alex Ferguson byl za svého mládí úspěšným fotbalistou. V roce 1957 debutoval jako amatér v útoku Queen's Parku. Skotská trenérská legenda označuje tehdejší porážku od Stranraeru 1:2 za noční můru a nic na tom nemění ani fakt, že jedinou branku poražených vstřelil právě on.

Přestože v dresu Queen's Parku dokázal ve 31 zápasech nastřílet 20 branek, nezískal si stabilní místo a rozhodl se odejít do skotského St. Johnstone, kde nejvíce zazářil při překvapivém vítězství nad Glasgow Rangers. Ferguson se na něm podílel hattrickem. Zřejmě nejlepší léta prožil v Dunfermline, kde za tři sezony nasázel úctyhodných 66 gólů a v sezoně 1965-66 se stal spolu s Joe McBridem z Celticu nejlepším střelcem nejvyšší skotské soutěže, když zaznamenal 45 branek, z toho 31 ligových.

V roce 1967 přestoupil za tehdy rekordní částku 65 tisíc liber do protestantských Rangers. Vstřelil sice v jejich dresu ve 41 ligových zápasech 25 branek, jeho konec v modrých barvách byl nicméně velmi smutný. Po Fergusonově chybě totiž Rangers inkasovali ve finále Skotského poháru rozhodující branku, což vedlo k přeřazení útočníka do B-týmu a následnému odchodu. Zlí jazykové ale tvrdí, že byl vyhozen kvůli katolickému vyznání své ženy. Aktivní kariéru ukončil v Ayr United.

Tenkrát poprvé

Předtím se ve Falkirku seznámil poprvé s profesí kouče, když zde působil jako hrající trenér. Jeho kariéra pouze na lavičce odstartovala jako vedlejší práce za 40 liber týdně u týmu East Stirlingshire. Velké úspěchy během dvanáctiletého působení v Aberdeenu jej katapultovaly na místo reprezentačního kouče Skotska. O tři roky později se stěhoval na Old Trafford, kde působí dodnes.

Počtem získaných trofejí se Ferguson stal nejúspěšnějším koučem na ostrovech, je uznávaným nositelem nespočetného množství individuálních ocenění. Jeho plnohodnotným nástupcem by mohl být právě José Mourinho. Ten je zatím úspěšný všude, kam přijde přesto, že jako fotbalista na sebe žádnou pozornost nestrhl.

"Syn" Bobbyho Robsona

Mourinhovu kariéru hodně ovlivnil otec – fotbalový brankář - a učňovská léta u trenérské legendy Sira Bobbyho Robsona ve Sportingu a Portu. S nabytými znalostmi začal svou dráhu hlavního trenéra v portugalské Benfice. Poté vedl tým U.D. Leiria, aby se vrátil do Porta, tentokrát jako neomezený vládce lavičky. Modrobílé barvy pod ním zažily fantastické dva roky, během nichž klub slavil dvakrát mistrovský titul, Portugalský pohár a Superpohár, vítězství v Poháru UEFA a šokující triumf v Lize mistrů.

Poté se přesunul na lavičku uvadající londýnské Chelsea, aby s ní obnovil zašlou slávu a získal dva tituly za sebou. Navrch pak dva Ligové a jeden Anglický pohár. Po rozpačitém začátku sezony 2007-08 byl bez milosti vyhozen a po krátké pauze převzal dominantní mužstvo v italské Serii A, milánský Inter. Nedávno se ale nechal Mourinho slyšet, že se hodlá do Chelsea v budoucnu určitě vrátit, protože se jedná o jeho osudový klub. A kdo ví, pokud bude na Stamford Bridge chápavější a trpělivější vedení, možná z ní vybuduje dynastii srovnatelnou s tou Fergusonovou v Manchesteru United.

Hlavou proti zdi

Oba muže spojuje víra ve vlastní schopnosti, ale i to, že když se jim něco nelíbí, nebojí si postěžovat. Ferguson a Mourinho se také obvykle za svá slova, ač vyřčená v emocích, nikomu neomlouvají. Stejné chování je ale jinak přijímáno soupeři, odborníky a veřejností. Fergusonova nezdolnost je tolerována, někdy dokonce obdivována, u Mourinha je to jiné.

Portugalec je označován za arogantního, drzého a umíněného, protože častokrát zajde při svém vyjadřování a chování až za pomyslnou hranici. Málokdo ale ví, že je to jen mistrná strategie. Mourinho tak strhává pozornost dotěrných médií na sebe a dopřává svým hráčům více vzduchu k dýchání při někdy hodně těžkém životě obletovaných hvězd.

Mourinha má rád málokdo, rozhodně ale nikdy nenudí. Trochu si tak možná sám vynahrazuje život obletované hvězdy, kterou jako hráč nezažil. Fanoušci “jeho“ klubu i samotní hráči, jej však vždy milují. Dokáže se za ně postavit, prožívá úspěchy a neúspěchy na hřišti minimálně stejně emotivně, jako oni a když se náhodou jeho hvězdám nechce na tréninku běhat v prudkém lijáku, kmitá nohama na čele své družiny.

Král je (skoro) mrtev, ať žije král!

Jedno je jisté, Sir Alex Ferguson již brzy odejde do fotbalového důchodu. Podle posledních zpráv se zdá, že odmítne jedinečnou nabídku na třešničku na dortu své bohaté kariéry a nepovede unikátní výběr Velké Británie na domácích olympijských hrách v roce 2012. Po Fergusonovi bude vládnout Mourinho. V posledních čtyřech sezonách o tom díky nejlepší lize světa, anglické Premier League, může pochybovat jen málokdo.