KOMENTÁŘ: Pod možností startu nejlepších hokejistů pod pěti kruhy v Soči opět povážlivě zapraskal led. Může za to Szymon Szemberg.
Že nevíte, kdo Szymon Szemberg je? Jedná se o tiskového mluvčího Mezinárodní hokejové federace IIHF, který se stal v Kanadě přes noc senzací (overnight sensation, jak by řekli Američané), jenže v tom nejhorším slova smyslu. V srdceryvném článku se totiž na oficiálních stránkách mocné hokejové organizace “sepsul“ množství omluvenek hráčů před probíhajícím MS v Německu. Diváci si totiž prý zaslouží vidět ty nejlepší borce, pokud už nemají povinnosti ve svém mateřském klubu. Na 120 z nich ale pozvánku odmítlo.
Evropská epidemie
Potud vše v pořádku, my Češi o tom, myslím, víme své. Vladimíru Růžičkovi se před jeho derniérou na reprezentační lavičce omluvil vlastně hned celý tým, ten tak musel být zastoupen borci, kteří mají podle všeho daleko pevnější zdraví. Že by celý pětadvacetičlenný kádr původně vyvolených skončil shodou všech možných okolností na marodce? Leda v případě opravdu unikátní epidemie napříč státy a světadíly. Szemberg tak na stránkách v podstatě vyjádřil rozhořčení funkcionářů i fanoušků českých, finských a švédských barev, se zámořskými velmocemi ale narazil kosou na kámen. Důvodů je hned několik.
Za prvé. Szemberg si za odstrašující příklad vybral kanadského národního hrdinu a střelce "zlaté" branky z finále olympijských her ve Vancouveru, kapitána Pittsburghu Sidneyho Crosbyho. Snad jen trefou do některého z kvarteta velikánů Wayne Gretzky, Mark Messier, Steve Yzerman a Mario Lemieux by si mluvčí IIHF zajistil v Kanadě větší publicitu.
Ve svém článku, který už IIHF ze svých stránek stáhla a nahradila jej dokonce omluvou z úst předsedy Mezinárodní hokejové federace Reného Fasela, porovnává přístup dvaadvacetiletého Sidneyho Crosbyho a o dvanáct let staršího Ryana Smythe. Zatímco prvně jmenovaný se po vyřazení ve druhém kole Stanleyovu poháru omluvil, veterán z Los Angeles ukončil pouť letošním play-off NHL jen o kolo dříve a bez rozmýšlení navlékl dres s kanadským listem na prsou - již poosmé.
Za druhé. Američané i Kanaďané jsou odjakživa, a zejména po desetiletích studené války, hákliví na vše, co zavání vládou dělnické třídy. Následující Szembergovo zamyšlení pak tedy ve většině označují za hloupé, či opožděné.
"Jak může být hokejista ve věku 22, 25, nebo 27 let, který právě vypadl z play-off, unavený? Opravdu unavený je horník, pracující v dole nedaleko Doněcku, který nikdy nevidí denní světlo a snaží se uživit pětičlennou rodinu, žijící v malém dvoupokojovém bytě. Unavená je rozvedená matka dvou dětí, která pracuje na dvě směny jako zdravotní sestra i uklízečka a pečlivě střeží každou minci. To znamená být unavený," srovnal nesrovnatelné Szemberg.
Za třetí. Mluvčí IIHF ve svém materiálu uvedl, že by si hráči měli více vážit země a lidí v ní, kteří jim umožnili "stát se bohatými a slavnými" a za to se odvděčit tím, že obléknou reprezentační dres vždy, kdy to bude jen trochu možné. Tato slova určitě platí pro borce z Evropy, kteří se jen díky programu šlechtění hokejových talentů a také následnému působení v juniorských národních výběrech, mohou dostat do hledáčku skautů z NHL a mají tak šanci odejít do vysněné zámořské ligy. Opět se to netýká borců narozených v Severní Americe nebo Evropanů působících na Starém kontinentu. Těm k dráze profesionálního hokejisty v domácí lize stačí "jen" vlastní píle a štěstí.
Za čtvrté. To, že Kanaďany naštvala kritika neúčasti jejich hokejových hvězd na MS má i jeden důvod, s kterým asi těžko někdo něco nadělá - světový šampionát totiž v Severní Americe vlastně skoro nikoho nezajímá. Celý kontinent žije Stanley Cupem a "turnaji b-týmů jednotlivých velmocí kdesi v Německu" věnují i v médiích sotva rubriku krátkých zpráv.
Začarovaný kruh
Aby se i za mořem stalo mistrovství světa prestižní událostí, musely by na šampionátu startovat všechny v tu chvíli dostupné hvězdy NHL. Z výše uvedeného je ale jasné, že o to vlastně nemají zájem, ani je k tomu vedení reprezentace zřejmě příliš netlačí. Na funkcionáře Kanady a USA zase nechce kvůli účasti špičkových hráčů příliš naléhat Mezinárodní hokejová federace, kterou drží v šachu vedení NHL svým váhavým postojem k účasti borců ze zámořské soutěže na každé další olympiádě.
Nejinak je tomu s tou další v Soči. Ta to má s možností startu nejzvučnějších jmen už teď hodně nahnuté a Szembergův počin určitě na tváři šéfa NHL Garyho Bettmana úsměv nevyvolal. Studený pot pak vyrašil v krůpějích jak hrachy na čele předsedy IIHF Fasela, který ve sporu o olympijskou účast profesionálů z kanadsko-americké soutěže zastupuje názor každého fanouška, který si nechce o souboji nejlepších zase nechat jen zdát.
Švýcarský zubař se tak bezodkladně pustil do zmenšování škod - inkriminovaný článek na stránkách IIHF nahradil vlastní omluvou a zavolal dokonce agentovi Crosbyho, aby se obdivovanému Sidovi omluvil.
Existuje vůbec řešení?
Některé hlasy z Kanady odpovídají Szembergovi na kritiku také tím, že by se IIHF měla zamyslet nad termínem MS. Podle nich by bylo tento turnaj lepší pořádat na konci léta, kdy jsou hráči "odpočatí" před startem NHL. Těžko si ale představit, že by generální manažeři jednotlivých klubů pustili své hvězdy na šampionát a riskovali, že o ně kvůli zranění přijdou třeba na polovinu sezony.
Jinou možností je pak udělat z MS prestižnější záležitost tím, že se nebude hrát každý rok, ale tak jako je tomu třeba například ve fotbale, jednou za čtyři léta. Minimálně do té doby bude na světovém šampionátu Kanadu reprezentovat takřka bezejmenný výběr, který obvykle nemá potřebnou kvalitu ani charakter a Američané budou turnaj využívat k nabírání zkušeností mladíků z programu pro talenty. U Rusů a Čechů pak asi navždy bude platit, že jen úspěch táhne. Pokud chceme tedy silný výběr se lvíčkem na prsou na příštím MS, nezbývá nám, než doufat minimálně ve finálovou účast na klání v Německu.