Vítěz Poháru UEFA Šírl: Loučení s Petrohradem bude dojemné

ROZHOVOR: Radek Šírl se po sedmi letech strávených v Petrohradu vrací do Čech, kde by měl obléknout dres Mladé Boleslavi. V Rusku ho ale ještě čeká loučení s fanoušky a spoluhráči.

Rusko dalo Radku Šírlovi do života hodně. A to po fotbalové i osobní stránce. Po několika dlouhých letech v této zemi se ale rozhodl, že je čas vrátit se domů a začít znovu pravidelně hrát. "Byl jsem tu dlouho sám, bez rodiny, bez kamarádů… Člověk se musí naučit postarat sám o sebe, ale na roky v Zenitu nikdy nezapomenu. Byly skvělé," vypráví Šírl v rozhovoru pro tn.cz.
 

Rád by se ještě dostal do reprezentace a nevylučuje ani další angažmá v cizině. Nemyslí si však, že překoná svůj životní úspěch, kterým byl triumf v Poháru UEFA. "Samozřejmě, že nějaký pěkný úspěch v Lize mistrů nebo v reprezentaci by byl také moc pěkný, jenže toho se už já podle mě nedočkám," říká Šírl, jenž se v sobotu oficiálně rozloučí s fanoušky Zenitu při utkání s Tomskem.
 

Radku, těšíte se na to, až vám bude tleskat celý stadion?
Já to beru ze dvou stran. Samozřejmě se těším, ale asi to pro mě bude trochu dojemnější. Přece jen jsem tu strávil dlouhou dobu a nevím, jak to unesu.
 

Znáte podrobnosti, jak to bude probíhat?
Právě že vůbec ne. Tohle organizuje klub a já o tom nemám vůbec žádné informace. Sám jsem zvědavý, co si pro mě připravili. Na zápas půjdu v civilu a asi dostanu nějaké dresy, které hodím fanouškům, oběhnu si to klasické kolečko… Co bude dál, tím se nechám překvapit. Hráčům jsem ale řekl, že bych je po zápase rád pozval na nějakou večeři.
 

Když se ohlédnete za svým působením v Zenitu, budou převládat hlavně pozitiva. Mám pravdu?
Určitě. To angažmá mi pomohlo po životní i fotbalové stránce. Přišel jsem sem hodně mladý a první dva roky to pro mě nebylo lehké. Nabral jsem tu spoustu zkušeností, za což jsem vděčný. A dařilo se mi i fotbalově. Pravidelně jsme hráli evropské poháry a dosáhli velkých úspěchů.
 

V čem vám pobyt v Rusku nejvíce prospěl?
Osamostatnil jsem se. Na začátku mi samozřejmě pomohli kluci jako Pavel Mareš nebo Kamil Čontofalský, ale postupně mi kamarádi odcházeli a já zůstal. Byl jsem tu dlouho sám: bez rodiny, bez kamarádů… Člověk se musí naučit postarat sám o sebe. Tím si v zahraničí projde každý hráč.
 

Vy jste se Zenitem dobyl řadu úspěchů, tím nejcennějším byl v roce 2008 triumf v Poháru UEFA. Může to ve vaší kariéře ještě vůbec něco překonat?
Obávám se, že ne. Samozřejmě že nějaký pěkný úspěch v Lize mistrů nebo v reprezentaci by byl také moc pěkný, jenže toho se už já podle mě nedočkám. Kdyby ano, tak budu jen rád, ale jsem soudný. Vím, že ty roky v Zenitu byly skvělé a nikdy na ně nezapomenu. Jsem hrozně rád, že jsem tady mohl být.

Zdroj: TN.cz

Ten konec ale růžový nebyl. V zimě jste se zranil a když jste se dal do pořádku, nový trenér Luciano Spalletti vám nedal žádnou šanci. Vy jste si přitom jeho příchod poměrně chválil. Zklamal vás?
Dá se říct, že trochu ano. Já jsem za to zranění nemohl, navíc přišlo v nejhorší možnou chvíli. Neodehrál jsem ani jeden přátelák a on musel dát do sestavy někoho jiného. To je jasné. Doufal jsem, že zaberu v letní přípravě a dostanu novou šanci, ale ani pak jsem nehrál. Asi jsem se mu už nehodil do systému. Jedné věci si na něm ovšem cením.
 

A jaké?
Že mi nemazal med kolem pusy. Jednal se mnou na rovinu a řekl mi, že mám jen minimální šanci k tomu, abych tady hrál. Já se proto rozhodl, jak jsem se rozhodl.
 

Na hostování vás v létě chtěl Tomsk, ale vy jste odmítl. Nelitujete?
Vůbec ne! Já si strašně zvykl na Petrohrad – na město, klub i spoluhráče. V Rusku bych jinde hrát nechtěl. Po tolika letech mě to navíc silně táhne domů.
 

Už máte tušení, v jakém klubu zakotvíte?
Můj agent Viktor Kolář už začal jednat s Mladou Boleslaví. Zájem mají oni i já. Nechci to zakřiknout, protože definitivně dohodnutí nejsme, ale myslím, že by to mělo klapnout. Je to na dobré cestě. Na začátku příštího týdne budu vědět více.
 

Poslední zápas jste odehrál loni v listopadu. Nebojíte se trochu toho, že budete potřebovat velký čas na rozehrání?
Nějaké obavy tam jsou, ale že bych se stresoval, to zase ne. Já jsem se normálně připravoval s mužstvem, takže natrénováno snad mám. Teď jde o to, abych se co nejdříve dostal do zápasového rytmu. To bude chvíli trvat, v prvních zápasech od sebe nemohu čekat žádné velké výkony. Budu hrát hlavně jednoduše. Ale doufám, že s postupem času to bude lepší a lepší.